Před pár týdny centrální banky tiše připravovaly strategii exitu ze své nekonvenční monetární akomodace. Pak globální ekonomika zpomalila, na čas ale inflace zůstala vysoko, takže Fed ani ECB nemohly zvažovat další uvolňování. Trhy to chápaly a přišel jejich kolaps. Nyní se však objevují určité známky, že inflace klesá; centrální banky tak opět zkoumají, jak vypadá jejich muniční sklad. Zvažovat mohou tři typy kroků:
1. Konvenční injekci likvidity, která patří do tradičních nástrojů, které jsou banky ochotny v případě nutnosti rychle použít. Příkladem je krok ECB, která poskytuje bankám dolarovou likviditu za pomoci swapových linek od Fedu. Do této kategorie patří i krok švýcarské národní banky. Strop kurzu franku neznamená nic jiného, než nesterilizovanou intervenci na trhu, která dodá švýcarskému trhu likviditu.
2. Konvenční nekonvenční uvolňování, které znamená nákup vládních dluhopisů a dalších aktiv a explicitně stanovenou strategii ohledně sazeb. Výsledkem zasedání FOMC naplánovaného na 20. a 21. září bude pravděpodobně podobný krok. „Operace Twist“ by prodloužila duraci dluhopisového portfolia Fedu a snížila by výnosy dluhopisů. To by podpořilo investory v nákupech rizikovějších aktiv - akcií i korporátních dluhopisů. Efekt by byl podobný jako při QE2, nešlo by ale o přímý nárůst monetární báze a tento krok by tedy nemusel být pro některé tak nepřijatelný.
Účinek by byl jen mírný a pravděpodobně se již odrazil ve výnosech dluhopisů. Fed se tak může také pokusit ještě více trhy přesvědčit, že bude sazby držet u nuly dlouhou dobu, například dokud nezaměstnanost neklesne pod 7,5 % s podmínkou, že inflace nepřekročí 3 %, jak navrhuje Charles Evans z Chicago Fed. To by ale pravděpodobně bylo příliš radikální, protože hovory o 3% inflaci by mohly zvýšit inflační očekávání.
Do této kategorie zřejmě patří i současné nákupy dluhopisů ze strany ECB. Jde o vhodné kroky v případě, pokud se inflace drží v požadované výši. Mnohé studie ukazují, že efekt QE je podobný jako snižování sazeb. A to by, nebýt nulové hranice sazeb, v současné situaci probíhalo, protože v globální ekonomice není dostatečná poptávka. Nejdůležitějším problémem je to, že tato politika může spustit růst cen komodit, i když centrální bankéři uvedenou možnost popírají.
3. Nekonvenční nekonvenční uvolňování, které je pro mnoho centrálních bankéřů těžko stravitelné. Jde o kroky, u kterých se prolíná monetární a fiskální politika, jako například přímé financování vládních výdajů centrální bankou bez existence vládních dluhopisů. Doposud leží na okraji debaty a nemají podporu mezi politiky ani centrálními bankéři. Výjimku představuje Adam Posen, který navrhuje vytvoření státní banky, která by byla financována přímo z Bank of England.
Fed a BoE by se pravděpodobně rozhodly pro kategorii 2, ale ne pro tu třetí. ECB tak napůl pro druhou, ale tvrdě by odmítla třetí. Pokud se ale vrátí recese, zvýší se počet těch, kteří o ní budou debatovat.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)