Kvůli finanční krizi se začíná šířit názor, že se musí přehodnotit rámec současného centrálního bankovnictví – flexibilní cílení inflace. Současný přístup totiž ovlivňuje i ceny aktiv a komodit, objem úvěrů, kapitálové toky a kurzy měn. Navíc se monetární politika jedné země může projevit i v zemích dalších. To platí zejména v případě, kdy centrální banky sledují nekonzistentní politiku, u níž je hlavním přenosovým kanálem mezinárodní tok kapitálu.
Zatímco nyní ale panuje široká shoda na tom, že současný rámec nevyhovuje, opak platí o shodě na řešení. Alternativy k současné situaci by měly zahrnovat následující:
• Explicitním cílem centrálních bank by se měla stát finanční stabilita. Pokud je to možné, k jejímu dosažení by se měly nejdříve použít jiné politiky, monetární politika by ale měla být považována za legitimní součást makroekonomických nástrojů používaných v této oblasti.
• Pokud je rychlý růst úvěrů doprovázen růstem cen aktiv, měly by být provedeny zátěžové testy zaměřené na vliv trhů s úvěry na tyto ceny, na ekonomickou aktivitu a finanční stabilitu. Namísto snahy o identifikaci bublin bychom se měli ptát, zda současné finanční podmínky zvyšují pravděpodobnost prudkého obratu na trzích s aktivy, který by narušil ekonomickou aktivitu. Pokud by byla odpověď kladná, centrální bankéři by měli zasáhnout nejdříve na úrovni makroekonomické i mikroekonomické regulace, pokud by to ale bylo nutné, i monetární politikou. Odpovědnost za finanční stabilitu by byla na centrální bance či jiné instituci, i v tom případě by ale bylo třeba jejich úzké spolupráce.
• Centrální banky budou potřebovat ještě větší míru nezávislosti, než jakou mají dnes. Zároveň ale budou muset jasně vysvětlovat vlastní zhodnocení rizik a použití dané politiky. Lepší komunikace a stanovení zodpovědnosti za svůj širší mandát jsou pro obranu nezávislosti centrálních bank nutné. Nejlepším způsobem, jak zvýšit odpovědnost, je pak zvýšení transparentnosti ohledně cílů a taktiky.
• Oprávněné obavy vzbuzují obavy z některých kroků centrálních bank v zahraničí. Centrální banky by tak měly při stanovení svého rámce ekonomické politiky explicitně zvažovat jeho důsledky v jiných zemích. Centrální banky velkých zemí by pak měly brát větší zřetel na kolektivní postup a jeho globální důsledky. Měla by se začít pravidelně scházet malá skupina zástupců významných centrálních bank. Ta by diskutovala o vlivu politiky jejich bank na globální likviditu, dluh a rizika.
Centrální bankéři budou samozřejmě tvrdit, že na jednání ostatních nemají vliv, někteří poukáží na to, že již dnes se podobná témata neformálně probírají na setkáních BIS nebo formálně na zasedáních zemí G20. To ale není dostačující. Potřebujeme nové fórum, v jehož rámci by se vydávala pravidelná zpráva, která by pomáhala najít nekonzistentní postupy v politice jednotlivých bank a podporovala by další výzkum na poli globální likvidity, která je nyní stále jen abstraktním a špatně definovaným pojmem.
Uvedené je výtahem z „Rethinking central banking“, autory jsou Barry Eichengreen, Eswar Prasad a Raghuram Rajan.
(Zdroj: VOX)