Stavros tu a tam něco udělá, rád si ale jen tak sedne pod olivovník a hledí do krajiny na pasoucí se kozy. A směje se Hansovi. Ten sedět nevydrží, od rána zvelebuje svůj statek a dílny. Večer, když si chce trochu zašpásovat, s manželkou počítá, jak ten den zvýšil produktivitu. Se Stavrosem občas na trhu mění svou produkci za kozí mléko, do větších obchodů se mu s ním ale nechce. Stavros mu platí stavrosáky, což není moc důvěryhodná měna. O nějakém prodeji na úvěr už vůbec nemůže být řeč.
Jednou si ale chlapci sedli k jednomu stolu v hospodě, a protože po pátém pivu je každá měna krásná, dohodli se. Aby se tak nějak utužily vztahy, Stavros vymění stavrosáky za hansáky. Věci se tak přece musí zjednodušit – nebudou muset počítat, být nervózní z toho, kolik stavrosáků za hansák dostanou a vůbec to zní jako dobrá, přátelství utužující myšlenka. Stavros slibuje, že nebude dělat blbosti a bude makat, ruku na to a vše je dohodnuto.
Hans je přece jen zpočátku trochu nedůvěřivý, vidí ale, že vše jde hladce. Lidé na statku mu nelelkují, ale jedou od rána do večera. Veškerou produkci totiž může prodávat Stavrosovi a jeho početnému příbuzenstvu. Ten mu sice nic neprodává nazpět, vše je na úvěr. Ten je ale nyní bezpečný, protože i Stavros používá hansáky. Hans byl tedy plně spokojen – mohl pracovat od rána do večera, přitom spořit a prožívat romantické večery s grafy rostoucí produktivity. A tak to přece má být, říkal to už jeho praprapraděda. Jenom musel ze statku vyhodit rýpala Jurgena. Ten neustále maloval čerty na zeď a frflal, že Stavros namísto toho, aby koupil víc koz, všechno prožere, tak z čeho jim pak zaplatí ty dluhy? Je ale přece jasné, že Stavros jídlem a odpočinkem sílí a tudíž bude schopen splácet, až bude třeba. A navíc to tak hezky funguje.
Uhodily zlé časy a Hans potřeboval peníze. Není problém, dojdu za Stavrosem, že je čas splácet, řekl si. Byl ale nemile překvapen. Při návštěvě Stavrose zjistil, že ten má na svém kozím hospodářství ještě větší bordel, než před památnou dohodou v hospodě. A Stavros se zpočátku neměl ani k nějakému splácení. To se změnilo, až když mu Hans řekl, že když nezačne splácet, nebude už moci používat hansáky a při tom jak si vede, mu pak nepomůže vůbec nikdo.
Stavrosovi došlo, že je zle. Milý Hansi, povídá, máš pravdu. Ode dneška začnu dřít jako kůň. Půjč mi ještě jednou, koupím nové kozy, protože ty staré pošly. Budu ti dávat skoro všechno mléko, přidám maso a po nocích budu otročit na tvém statku. Tím splatím své dluhy můj überefektivní severský příteli. Ne, ne, křičí ale k jeho překvapení Hans. Již jsem ti napůjčoval dost lenochu, nyní musíš trpět a platit! A navíc od tebe nemůžu ani brát zboží, ani pro mě nemůžeš pracovat. Sám nemám komu prodávat a z čeho platit nádeníky. Nyní křičí už i Stavros: Já jsem bral od tebe, nyní musíš brát ty ode mě. Jak jinak ti můžu splatit?! A tak se tam, milé děti, hádají dodnes.
Pokud si čtenář není úplně jist naznačovaným poučením, navrhuji následující možnost: Říkat, že udělal chybu ten či onen je jen polovinou pravdy, udělali jí přesně 50:50. A to tím, že oba vzbudili zdání něčeho, co neexistuje.
A ještě se podívejme na to, jak vypadá uvedený příběh v trochu méně pohádkové verzi. Z prvního grafu je patrné, jak se po přelomu tisíciletí rozevírají nůžky mezi severem a jihem eurozóny v oblasti zahraničních aktiv – zatímco sever čím dál více půjčuje, jih se stále více zadlužuje. Ze strany severu ale nejde o charitu, což ukazuje graf druhý (a uvedená pohádka). Z něj je patrný rostoucí přebytek běžného účtu severu a rostoucí deficit jihu. Posunout křivky v druhém grafu znamená prohodit je v prvním. V celku nelze mít vše – u jednoho spotřebu na dluh bez toho, abych pak musel víc pracovat než jíst a u druhého úspory bez toho, aby pak více jedl, než vydělá. Jestli toho bude nakonec docíleno s větší, či menší bolestí, či se dokonce probudí řečtí čerti (viz předchozí pohádka), je věc jiná.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.