Máte měděné okapy? Tak se raději jděte podívat, jestli jsou stále na střeše. Cena tohoto kovu totiž v posledních letech nedá mnohým spát, a nejsou to bohužel jen spekulanti. Na propojenost světa zločinu s komoditními trhy upozorňuje třeba policie v Londýně, podle níž se zdražováním mědi úzce koreluje rostoucí počet krádeží kabelů, okapů, bojlerů nebo klimatizací. Stejně spolehlivě prý měď dokáže předvídat vývoj světové ekonomiky.
Důvodů k tomu je hned několik. Jednak měď skvěle vodí elektřinu i teplo, takže jsou z ní dráty a trubky všeho druhu protkávající celý svět. Zadruhé, třeba průměrné auto obsahuje 25 kg mědi, jsou z ní také kabely a kontakty v elektronice od počítačů po mobily. Její všudypřítomnost znamená, že rostoucí poptávka by měla být předstihovým indikátorem růstu průmyslové výroby i stavebnictví. Už v zárodku finanční krize se cena mědi dostala pod tlak a obrat přišel na konci roku 2008, několik měsíců před začátkem zotavovací rally na světových burzách. Nyní se cena rudého kovu propadla na desetiměsíční minima, což mnohým dělá vrásky na čele.
Na vývoj v rozvinutých ekonomikách Západu už dnes měď tolik nereaguje. Zato Čína, která díky svému stavebnímu a industriálnímu boomu spotřebovává 40-50 % světové produkce, dokáže s cenou komodity pořádně zamávat. A ještě nějaký čas to tak bude. Poptávka po mědi má do roku 2020 vzrůst o víc jak 40 % na 27 mil. tun.
Do hry dále vstupuje, už tradičně, rostoucí omezení na straně nabídky. V severní a jižní Americe, stejně jako v Austrálii už příliš nových větších ložisek nenajdeme. Roční těžba v chilském dole Escondida, největším na světě, dosáhla vrcholu před čtyřmi lety na 1,5 mil tun. Jediným novým kandidátem, který by se tomuto číslu mohl aspoň přiblížit, je Oju Tolgoj v Mongolsku, který by měl začít s komerčním provozem v roce 2013 a jeho vlastník bude rád, když se dostane na polovinu Escondidy. Nabídka tak bude stále závislejší na menších dolech s hlubšími ložisky a méně kvalitnější rudou. Ty se navíc budou nacházet v zemích jako Kongo a Afghánistán, které se prvotřídním investičním ratingem většinou pochlubit nemohou.
Vzestup cen věstí i další faktory. Je stále těžší a nákladnější rudu dobývat v již otevřených dolech. Také se začíná projevovat nedostatek prostředků, které největší těžařské firmy na průzkum a produkci vydávají, jelikož při těžbě uhlí nebo železa zdaleka takové překážky nevyvstávají.
Nepomohou ani náhražky, jelikož dobré vlastnosti mědi se nedají snadno replikovat. Kde to šlo, již substituty nalezeny byly. Instalatéři si oblíbili umělou hmotu a Číňané přišli s klimatizací s většími, hliníkovými výměníky tepla. Hliník se dá teoreticky používat i při vedení elektřiny, ale k dosažení stejného efektu je třeba nasadit mnohem víc kovu.
V krátkém období tak mohou ceny mědi stagnovat či klesat, ale jejich nízká úroveň nepochybně přiměje mnohé čínské obchodníky k doplnění zásob, které nyní příliš velké nejsou. V dlouhém období se většina analytiků shodne, že měď už drahá zůstane. Tak co, jsou tam ještě?
(Zdroj: Economist)