Dvouciferné růsty bankovního sektoru v Evropě, zejména největších bank a zejména na druhou těch angažovaných v zemích PIIGS, stojí na očekávání širokého zásahu na podporu evropského finančního sektoru po vzoru amerického programu TARP.
V rámci eurozóny se rýsuje trojí atak na utlumení dluhové krize a nestability finančního sektoru. Základním a dlouho debatovaným stavebním kamenem je Evropský fond finanční stability (EFSF). Jeho určení je primárně pomocná ruka dluhovou krizí zasaženým ekonomikám. Podpořeny z něj již byly Irsko, Portugalsko a Řecko. A navíc se očekává, že Řecko z něj dostane dalších 100 miliard eur. Pokud se tak stane, ve fondu zůstane méně jak 300 miliard eur.
Druhý nástroj se podle indicií rodí kolem Evropské investiční banky. Zdroje CNBC dedukují vznik zvláštního fondu, vybaveného počátečním kapitálem, z jehož zdrojů by byly financovány rekapitalizace bank, tedy blízko vzoru amerického TARP. Spekulacím v tomto směru nahrávají vyjádření německého ministra financí Schäubleho, španělské kolegyně Salgadové nebo mluvčího německé vlády Seiberta, že v rámci EFSF se budou navyšovat pouze kompetence, ale nikoli zdroje v rozsahu 440 mld. eur. To živí úvahy o založení zvláštního fondu pro rekapitalizace finančního sektoru.
Třetím stavebním kamenem bude měnová politika a nástroje ECB. Oficiální zdroj z centrální banky pro Bloomberg uvedl, že na říjnovém měnovém jednání bude na programu úvaha o a) novém nástroji poskytujícím dlouhodobější (12měsíční) likviditu bankovnímu sektoru b) odkupy krytých dluhopisů (hypotékami a dluhem veřejného sektoru, tedy od koho – zejména bank) c) snížení úrokových sazeb.
Vedle těchto nástrojů by „kolem EIB“ fond měl získat pravomoc vydávat vlastní dluhopisy a proti nim stahovat dluh periferních zemí eurozóny. Od koho? Zejména bank. Novým fondem vydávané dluhopisy by navíc měly být přijímány Evropskou centrální bankou jako kolaterál.
Jak spekulace kolem zavedení odkupu dluhopisů krytých hypotékami a dluhem veřejného sektoru, tak fond na odkup špatných aktiv od bank ukazují na skládající se mozaiku evropské obdoby amerického TARP. A na tuto úvahu reagují banky. Akcie od 22. září poskočily z 15 na 20 eur, z 23 nad 30 eur. Německá se dostala z méně jak 22 eur nad 28 eur, španělská Santander z 5,4 na 6,2 eur. V Praze obchodovaná předvedla spanilý let, který ji vyslal z pátečních 408 Kč na dnešních 508 Kč, poskočila z 2990 Kč na 3350 Kč za akcii.
Podle analýze Cazenove evropské banky v rámci obdoby TARP potřebují doplnit nejméně 150 miliard eur kapitálu. V čele čerpání zdrojů z něj by dle analytiků banky měla být Francie a mateřská společnost tuzemské , . Francie by dle propočtů měla spotřebovat nejméně 15-20 miliard eur, z toho 5,5 mld. eur pro SocGen a kolem 600 milionů eur pro . Jako minimální rozsah celého programu spočetla 112 miliard eur. Podle prezidenta Group Garyho D. Cohna by evropský TARP byl dobrým řešením. Stejným směrem se vyslovil investor Wilbur Ross či Bob Doll z Blackrock, s vědomím, že TARP splnil úkol doplnění likvidity do bank, ale selhal v otázce obnovení toku likvidity do ekonomiky. Tam dle obou musí spolupracovat i fiskální politika.
Trh dlouhodobého financování bank ukázal ve 3Q11 na nejhorší podmínky za více jak dekádu. Podle dat Dealogic byly finanční instituce v Evropě v aktuálním čtvrtletí schopny vydat ekvivalent pouze 34 miliard dolarů seniorního nesekuritizovaného dluhu, většina obchodů s objemem do 500 milionů dolarů. Pozorovatelé mezibankovního trhu, na které ECB svými nástroji z většiny zajistila bankám financování do konce roku 2011, se obávají zamrznutí likvidity s rokem 2012. Podle konsensuálního odhadu analytiků evropským bankám dojde do splatnosti v roce 2012 zhruba 800 miliard eur (1,08 bilionu dolarů), z nichž většina budě mět být rolována novým dluhem. „Docházíme do období, kdy je třeba si zajistit financování na příští rok, nejde to moc protahovat,“ shrnuje do jedné věty, proč je třeba rychlého zásahu, analytik Simon Samuels. Další problém pro banky přidává Simon Adamson z CreditSigns: „ Zhruba čtvrtina z do splatnosti docházejícího dluhu byla jištěna vládními garancemi. To nový dluh zcela jistě nebude.“
Situace na mezibankovním trhu dotlačila banky k hledání alternativ. Italské či španělské banky objevily spotřebitele, retailové klienty. Banco Santander, největší španělská banka dle tržní hodnoty, chce vydat poukázky se splatnosti do 25 měsíců v objemu celkem 7,5 mld. eur. Stejným směrem jde Bankia, zastupující sedm sfúzovaných španělských spořitelen – „cajas“. Tento trh se ale rychle zahřívá, podle analytiků přes léto úroky na něm vzrostly o čtvrtinu. I pro vlastní financování se tak některé banky začínají uchylovat ke krytým dluhopisům (zejména hypotékami). Tento zdroj je pro ně nicméně ještě dražší…
Trh se tak nyní upíná k nejbližšímu měnovému jednání ECB, které se odehraje příští čtvrtek 6. října a dalším krokům eurozóny. A na tomto očekávání finanční sektor prudce roste…
(Zdroj: CNBC, Bloomberg, AP, AFP, , , CreditSigns)