Na obzoru nejsou žádné dvojciferné růsty výnosů, vzkazuje aktuálně zainvestovaným šéf největšího dluhopisového fondu na světě s tím, že nulové sazby a slabý růst činí nadhodnocenými dluhopisy, akcie i nemovitosti. Zakladatel a současný ředitel PIMCO William H. Gross svoje tvrzení podkládá „muskulaturou“ světové ekonomiky, která ochabla v posledních dekádách, a poukazuje na nezdravé napěti mezi výrobními faktory - upřednostňování kapitálu před prací. Na obzoru dalších let je podle něho v nejlepším případě „Nový normál“ se slabším růstem pro celosvětovou ekonomiku, v nejhorším případě potom globální recese.
Základní problémy, na které Gross i El-Erian upozorňují již delší dobu, by šlo shrnout následovně: 1) Globalizace udělala z trhů práce vyspělých ekonomik pouze prázdnou skořápku, 2) technologie shodila do propadliště dějin celá odvětví upřednostňující „fyzično“ před „virtálnem“ (Gross dává jako příklad takových dinosaurů poštovní psaní, DVD, ale i knihy), 3) stárnoucí demografie nyní v naprosté většině vyspělého světa upřednostňuje úspory před spotřebou.
Právě kombinace těchto tří postupně rostoucích strukturálních bariér stojí podle Grosse za postupným ochabováním muskulatury americké ekonomiky. „Globalizace a technologická inovace dopadly extrémně negativně na naše mzdy a zaměstnanost,“ uvádí šéf největšího dluhopisového fondu světa. Schumpeterova „kreativní destrukce“ podle něho byla destruktivní vůči produktu a odvisle i vůči trhu práce, a navíc sama ve svém průběhu nedokázala ve vyspělém světě nová pracovní místa opětovně vytvářet.
Další problém Gross vidí v dlouhodobé stimulaci ekonomiky klesajícími úrokovými sazbami, nižšími daněmi a dále v deregulaci a finanční inovaci, které společně skrze očekávané budoucí zisky a sílu výdajů nafoukly internetovou i realitní bublinu. „Rozvinuté ekonomiky se nyní podobají 110librové padavce spíš než postavě Charlese Atlase nebo mnohem mladšího Arnolda Schwarzeneggera,“ popisuje s nadsázkou.
Viditelný zádrhel potom spatřuje v nerovnováze mezi využíváním práce a kapitálu při tvorbě produkce země. Podíl zisků firem před zdaněním na hrubém národním produktu Spojených států se podle něho dostal za poslední tři roky (i tři desítky let – viz graf) z 8 na 13 procent a stal se tak, na rozdíl od práce, vítězem v odvěkém zápolení. Gross sice neříká, že by politici měli bezvýhradně podporovat práci na úkor kapitálu, ale tvrdí, že z dlouhodobého pohledu není možné, aby tyto dvě složky nešly ruku v ruce. „Dlouhodobé zisky nemohou růst do nekonečna, pokud je nedoprovází téměř stejný benefit pro práci,“ shrnuje svůj názor.
V poslední době sledovaný růst Gross přikládá především výše popsané stimulaci např. skrze nízké sazby, které zvyšují ziskové marže. V dlouhodobém horizontu však prý nelze čekat, že kapitál neutrpí stejně jako práce. Domácnosti podle něho totiž ve strachu z dalšího propouštění a nedosažitelnosti úvěrů odmítnou hrát svou roli spotřebitelského motoru v kapitalistickém systému.
Tuto realitu by si podle šéfa PIMCO měli uvědomit politici v USA, Německu, Británii, ale i v Číně a měli by společně usilovat o obnovení rovnováhy ve světové ekonomice. Místo cyklických finančních řešení svět podle Grosse potřebuje politiku směřující k strukturálním změnám. Jen tak může být nastolen „Nový normál“ a odvrácena globální recese. Z konkrétních kroků doporučuje Gross USA například silnější politiku Buy American” na podporu spotřeby domácího zboží a služeb, která tak podpoří i domácí trh práce.
Gross začíná svůj dnešní sloupek na webu PIMCO postěžováním si na to, že jeho tloustnoucí břicho již zdaleka nepřipomíná 6balení plechovek od piva (six-pack) a na svou úvahu navazuje i v závěru. „Moderní Budweiser pijící Karl Marx by dnes svou tezi podal takto: "Proletáři všech zemí spojte se – můžete přijít jen o svoje six-packy" A možná by také dodal: "Investoři/politici probuďte se – zabíjíte husu proletariátu, která snáší vaše zlatá vejce.“
(Zdroj: PIMCO, Bloomberg, CNBC)