Po Bulharsku a Ukrajině se ozval další z větších zákazníků Gazpromu, který po ruském monopolním vývozci plynu požaduje výraznější slevu na dodávky plynu - Turecko. Na rozdíl od Kyjeva a Sofie má ale Ankara v rukách řadu trumfů, kterými může Moskvu snadno přehrát.
Turecká státní firma Botas se rozhodla neprodloužit platnost kontraktu s Gazpromem o nákupu 6 mld. m3 plynu ročně, jelikož od ruské strany nezískala žádané ústupky, konkrétně požadavek na snížení ceny dodávek o 20 %.
Kontrakt, v jehož rámci je plyn do země přiváděn západní cestou přes Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko, byl uzavřen v roce 1986 a jeho platnost vyprší za několik měsíců. Botas se rozhodl neprodloužit jeho platnost navzdory tomu, že za dodaný plyn podle odhadů analytiků plyn platí výrazně méně než třeba odběratelé ve střední Evropě.
Gazprom, pro nějž je Turecko co do objemu prodaného plynu třetím největším zákazníkem, dodal loni do země 18 mld. m3 suroviny, z nichž 8 mld. m3 bylo na základě dalších bilaterálních kontraktů dopraveno přes plynovod Blue Stream táhnoucí se po dně Černého moře. Při této úrovni ale nebyl naplněn minimální objem 22 mld. m3, k němuž se turečtí odběratelé smluvně zavázali. Jako pokutu za porušení odběratelské povinnosti musí Botas do konce října Gazpromu zaplatit 1 mld. USD. Z výše pokuty lze spočítat, že Rusové Turkům za plyn minulý rok účtovali v průměru 250 USD za tisíc kubíků. Středoevropské koncerny přitom ve stejném období platily kolem 350 USD. Letos prý Turky plyn vyjde na 350 USD za tisíc kubíků, ale i tak to podle Valerije Nestěrova z investiční banky Troika Dialog nebude zdaleka nejvíc ze všech zákazníků Gazpromu v Evropě.
Rozhodnutím neprodloužit kontrakt o dodávkách plynu se Botas zařadil do rostoucího zástupu energetických společností Evropy, které po Gazpromu požadují snížení cen a upravení podmínek dlouhodobých smluv s tzv. take-or-pay klauzulemi, které zákazníka zavazují k odebrání předem stanoveného množství plynu. V čase velmi proměnlivého hospodářského klimatu (a tedy i nestálé poptávky po plynu užívaného hlavně v průmyslu) a nutnosti diverzifikovat dodavatele pro zajištění nepřerušeného toku dodávek se tyto podmínky zákazníkům Gazpromu jeví zastaralé a překonané. Ruský koncern však zatím volání po revizi kontraktů vzdoruje a výraznější ústupek učinil jen italské společnosti , která ho žalovala u arbitrážního soudu ve Stockholmu.
V samotném Gazpromu jsou tureckých tahem překvapeni a podle interního zdroje deníku Kommersant ho považují „nejspíš za nějaký bluf“. Energetická bilance země je z 60 % postavená na plynu, jehož se minulý rok spotřebovalo 40 mld. m3. Devadesát procent spotřeby přitom tvoří import, na němž se Rusko podílelo z víc jak 60 %. Další plyn Turecko dováží z Íránu, Ázerbájdžánu a přes LNG terminály.
Zdroje z ruské vlády jsou přesvědčeny, že najít rychlou náhradu za výpadek 6 mld. kubíků plynu nebude tak snadné. Podle vládních úředníků se jedná o „otevřený pokus vyvinout tlak na Rusko, a připsat si tak body u Evropské unie,“ se kterou má Gazprom poslední dobou velmi napjaté vztahy.
Turecko se při této vysoké geopolitické hře nachází ve velmi výhodném postavení. Závisí na něm totiž osud klíčového ruského projektu podmořského plynovodu South Stream, k jehož pokládce v exkluzivní ekonomické zóně tureckých vod nedala Ankara dosud svolení. Stejně tak s Tureckem stojí a padá konkurenční plynovod Nabucco, jenž má přes turecké území do Evropy dopravit zemní plyn z Ázerbájdžánu a střední Asie. Z bilaterálních rusko-tureckých projektů, při nichž se tvrdá vyjednávací taktika bude hodit, stojí za zmínku i plánovaná stavba jaderné elektrárny ve městě Akkuyu. Ruský Atomstrojexport, který soutěží také v tendru na dostavbu Temelína, tam hodlá postavit čtyři reaktory o kumulovaném výkonu téměř 5 GW. Náklady se odhadují na 20 mld. USD.
Podle zdroje agentury Reuters Gazprom doufá, že se mu podaří uzavřít dohodu o dodávkách plynu místo Botas s jinými tureckými firmami. "Může to být méně, ale také více než šest miliard kubíků plynu. Máme už uzavřené nějaké kontrakty se soukromými tureckými firmami," uvedl zdroj. Nejpravděpodobnější variantou jsou dodávky přes podmořský Blue Stream, jehož kapacita 16 mld. m3 plynu ročně je zatím využívána jen z poloviny. Otázkou zůstává, jestli si za napjaté situace turečtí soukromníci troufnou s Gazpromem jednat na vlastní pěst.
(Zdroje: Kommersant, Russia Today, Today´s Zaman)