Co brání zotavení západních ekonomik na takovou úroveň růstu, která byla běžná po předchozích recesích? Jedním z vysvětlení, které se užívá až příliš často, je „nejistota“. Není pochyb o tom, že při makroekonomických cyklech nejistota hraje svou roli, co ale máme na mysli, když tento výraz používáme pro popis současného ekonomického prostředí?
Možná totiž směšujeme dvě rozdílné věci. Jednou z nich je obtížnější predikce budoucnosti, což odpovídá pojmu vyšší nejistota. Druhou je to, že budoucí scénáře jsou prostě horší, než jsme se dříve domnívali. Nejde o nejistotu, jde o špatné zprávy. Podívejme se na jednoduchý příklad: Před pěti lety by investoři o defaultu v Evropě vůbec neuvažovali, nyní k němu může dojít. Zvýšila se nejistota? Ano – máme nyní dva scénáře (k defaultu dojde, nebo nedojde) a nejsme si jisti tím, který se nakonec vyplní. Skutečný problém ale spočívá v tom, že průměr budoucích scénářů se zhoršil! Veškerá nejistota tedy přichází z levé strany pravděpodobnostního rozdělení. Jde tak hlavně o špatné zprávy kombinované s určitým růstem nejistoty.
To samé platí o dalších problémech, pro které nyní používáme výraz nejistota. Podniky čelí nejisté poptávce, ale skutečný problém tkví v tom, že většina ze scénářů vypadá špatně a v poslední době došlo k jejich dalšímu zhoršení. Zvýšila se i nejistota v oblasti veřejných financí. Problémem ale není to, že nevíme, zda se vlády s touto výzvou vypořádají. Skutečným problémem je to, že tato výzva nyní vůbec existuje.
Raději bychom tak pro popis toho, co dnes vidíme, měli místo výrazu nejistota používat slovo strach. Budoucnost v průměrném scénáři nevypadá moc dobře a to představuje skutečný problém.
(Zdroj: Blog Antonia Fatase, profesora ekonomie na INSEAD)