Něco se děje. Není úplně jasné co, ale možná, že konečně vidíme hnutí, které na rozdíl od Tea Party směřuje svou zlobu tím správným směrem. Když protesty nesoucí název Okupuj Wall Street před třemi týdny začaly, nebyla jim většinou věnována pozornost. Nyní jsou ale příliš velké na to, aby byly ignorovány, a možná se stanou důležitým mezníkem.
Co můžeme o protestech říci? Hlavně to, že mají úplnou pravdu v tom, že Wall Street je destruktivní silou jak ekonomicky, tak politicky. Je lehké zapomenout, jak šokující je podstata našeho utrpení. Nejdříve bankéři zneužili deregulaci, vypláceli si pěkné sumy peněz a nafoukli bublinu nezodpovědnými půjčkami. Ta pak praskla, bankéři byli ale zachráněni z peněz daňových poplatníků, i když obyčejní lidé dále trpěli kvůli jejich pochybením. A nakonec vyjádřili svou vděčnost tím, že svým bohatstvím podpořili politiky, kteří se zavázali k udržování nízkého zdanění bohatých a k odstranění regulace, která byla v reakci na krizi zavedena. Jak bychom protestujícím nemohli tleskat za to, že se konečně vzepřeli, ptá se Paul Krugman na stránkách NYTimes.
Na svém blogu se pak ekonom po čase věnuje svému oblíbenému tématu – inflaci. Nesouhlasí s těmi, kteří tvrdí, že inflace je definována jako růst monetární báze – tedy růst bankovních rezerv a oběživa nazývaný jako tištění peněz. V dávné minulosti tak sice inflace byla definována, její moderní definice ale hovoří o inflaci jako o růstu cen. A poslední tři roky, během kterých Fed ztrojnásobil monetární bázi, byly výborným testem modelu, který říká, že tištění peněz vytvoří inflaci v klasickém slova smyslu. Tento předpoklad se totiž ukázal jako naprosto mylný, jak ukazuje vývoj báze, cen komodit a spotřebitelských cen:
A nakonec ekonom poukazuje na „dvě úrovně“ destruktivních kroků ECB. Je podle něho totiž úplně jasné, že ECB zopakovala svou chybu z roku 2008, kdy zvýšením sazeb reagovala na evidentně přechodný růst cen komodit i přesto, že se ekonomika propadala do recese. A současná nízká inflace v eurozóně je katastrofou sama o sobě proto, že relativní ceny ve Španělsku a dalších zemích musí klesnout. Nízká celková inflace v eurozóně tak znamená, že periferie musí projít destruktivní deflací. Tím, že politika ECB vyvolává inflační očekávání ve výši o něco málo překračující 1 %, tak možná tyto banky přinášejí celému euro projektu zkázu. A navíc odmítá napravit svou evidentní chybu jen proto, aby zachránila tvář panu Trichetovi, uzavírá Krugman.
(Zdroj: NYTimes, blog Paula Krugmana)