Jednání o ukončení vleklých problémů eurozóny sice mají trvat ještě týden, ale na povrch již stejně unikly dílčí kroky, na nichž by mělo „evropské řešení“ stát. Vyřešení situace v Řecku, posílení evropského záchranného fondu (EFSF), nový kapitál pro banky, další podpora konkurenceschopnosti a zvážení dodatků evropských smluv zajištující užší provázanost hospodářské politiky v rámci eurozóny – to je podle zdrojů agentury Bloomberg pětice klíčových politických opatření, o nichž evropské politické špičky nyní diskutují. Překážky bránící dohodě by mohly být odstraněny v rámci summitu evropských lídrů, který se uskuteční v neděli 23. října v Bruselu. Ten ministři financí zemí G20 stanovili jako konečné datum pro finální návrh, jak vyřešit dluhovou krizi v Evropě.
V rámci řešení dluhového problému Řecka se, podle zdrojů, zvažují až 50% odpisy závazků země. Ve hře je však stále i 21. července dohodnutá účast soukromých věřitelů, jejichž příspěvek měl zahrnovat odpuštění pouze 21 procent dluhů Řecka. Tu tlačí zejména Německo. Odpisy by podle zdrojů měly být doprovozeny pomocí pro banky a pokračujícími nákupy dluhopisů zemí eurozóny ze strany Evropské centrální banky (ECB).
Možností je ale i možná záruka ze strany eurozóny, že po restrukturalizaci řeckého dluhu nedojde ke stejnému vývoji v ostatních zemích, které již požádaly o finanční pomoc. Jinými slovy by šlo o slib, že nedojde k bankrotu Portugalska či Irska, což by mělo obnovit důvěru investorů.
V rámci návrhu, který patří k agresívnějším, by investoři směnili řecké dluhopisy za nový dluh s nižší face value, kolaterizovaný záchranným fondem eurozóny s ratingem „AAA“. Poslední možností je restrukturalizace řeckého dluhu bez zajištění kolaterálem, tedy čistý odpis.
V rámci pomoci bankám je dle zdrojů na stole návrh, podle kterého by EFSF mohl kapitalizovat banky ze svých zdrojů. To by se mělo realizovat buď cestou nabývání přímých akciových podílů v určité bance, nebo cestou poskytnutí záruk za její závazky. Tyto ideje jsou ale značně kontroverzní pro Německo, které tlačí na rekapitalizaci bank z národních zdrojů (jednotlivými vládami).
Podle zdrojů představitelé eurozóny diskutují celkem sedm cest, jak využít posílené pravomoci dočasného záchranného fondu EFSF. Dají se rozdělit do dvou hlavních větví úvah: a) umožnění fondu EFSF si půjčovat od Evropské centrální banky (nepravděpodobné) a b) jeho využití k zajištění dluhopisů (pravděpodobné).
b) U zajištění dluhopisů skrze EFSF zdroje uvolňují informace v tomto týdnu již opakovaně. Ve čtvrtek Financial Times napsaly, že fond by mohl z části pojišťovat ztráty investorů z nákupů státních dluhopisů zemí ohrožených dluhovou krizí. Jeho nepřímé zdroje by tak mohly dosáhnout jednoho bilionu až 2,9 bilionu eur, uvedly FT. Finanční představitelé eurozóny pokládají plán pojistit dluhopisy záchranným fondem údajně za právně a politicky nejschůdnější způsob, jak zvýšit finanční sílu EFSF.
Zdroje z příprav plánu uvedly, že pojistky prodávaných dluhopisů vlád dluhovou krzí zasažených zemí Evropy by se měly pohybovat v rozmezí 20 až 30 procent hodnoty vydávaných dluhopisů. Souběžně počítají s tím, že Evropská centrální banka do počátku fungování nového nástroje nepřestane vládní dluh nakupovat. To v podstatě potvrdil šéf ECB Trichet, když na víkendovém jednání G20 uvedl, že doufá, že ECB bude moci přestat nakupovat dluhopisy, jakmile bude možné převzetí této role ze strany EFSF.
a) Možnost udělat z něj banku pravidla EU nepřipouštějí a plán, podle něhož by se EFSF financoval u Evropské centrální banky (ECB), tato instituce odmítá, což dnes Jean-Claude Trichet znovu potvrdil. Ministři financí eurozóny tak tyto alternativy podle jejich předsedajícího Jeana-Clauda Junckera prakticky vyloučili.
Podle zdrojů se rýsuje také přesnější podoba nového záchranného mechanismu ESM, se kterým bylo počítáno od července 2013. Diskuse v posledním týdnu jeho start dle zdrojů posunují o rok dříve, to je do července 2012. Zahrnovat má potřebnou míru shody procentem hlasovacích práv k rozhodnutí o uvolnění pomoci z něj. Dle zdrojů se bude pohybovat na 95 či 85 procentech. Revize hlasovacích práv má do budoucna vyloučit možnost, aby drobné země blokovaly rozhodnutí nezbytná na úrovni Německa či Francie. Důvod je zřejmý – eurozóna se chce vyhnout další budoucí zkušenosti ala odmítnutí bilaterální pomoci Řecku ze strany Slovenska, nebo tříměsíční debata kolem pomoci ze strany Finska, vyžadujícího proti pomoci od Řeků kolaterál.
(Zdroj: Bloomberg, Financial Times)