Podle Světové banky dosahuje velikost čínské ekonomiky 10,1 bilionů dolarů a velikost americké ekonomiky 14,6 bilionů dolarů. Tyto odhady jsou provedeny na základě parity kupní síly, která bere v úvahu rozdílné ceny zboží a služeb v daných zemích. Čína uvedenou mezeru rychle uzavírá, za posledních deset let dosáhl průměrný růst její ekonomiky 10,5 %, v USA tomu bylo jen 1,7 %. V první polovině tohoto roku vzrostla Čína o 9,6 %, Spojené státy o méně než 1 %.
Počínaje Thomasem Friedmanem a konče Niallem Fergusonem řada lidí tvrdí, že probíhající posun je pouze známkou širšího úpadku Spojených států. Podle Friedmana se v Číně spoří, investuje a staví, v USA se utrácí, půjčuje a záplatuje. Nejde ale jen o to být na světě první, ukazuje to pohled do minulosti zaměřený právě na tyto dvě země. Číňané mohou být hrdí na růst své ekonomiky, Spojené státy jsou ale stále daleko lepším místem k životu.
Ekonomové se sice k udržení současné vysoké míry růstu čínské ekonomiky stavějí skepticky, většina se ale shoduje, že USA předhoní během pár let. To znamená, že se bude opakovat to, co se v minulosti již stalo. Spojené státy předhonily Čínu krátce před rokem 1890. Podle Anguse Maddisona, ekonomického historika z univerzity v Groningenu, předtím Čína dominovala světové ekonomice již od roku 1500, jen krátce ji na prvním místě nahradila kolem roku 1700 Indie. Ale během tohoto období dominance nikdy nedošlo k tomu, že by Čína byla nejbohatší zemí na světě. V roce 1500 byla Itálie téměř dvakrát tak bohatá, v roce 1700 dosahovalo bohatství v Nizozemí asi trojnásobku, v roce 1870 byla Velká Británie asi šestkrát bohatší než Čína.
Pesimisté ale varují, že ztráty prvního místa ve světové ekonomice budou mít na Spojené státy negativní vliv. Arvind Subramanian z Peterson Institute for International Economics tvrdí, že poroste význam renminbi a do deseti let by tato měna mohla nahradit dolar na místě světové rezervní měny. To by znamenalo, že by se americké firmy zřejmě musely zajišťovat proti kurzovému riziku a vládní dluh by trochu podražil. Menší objem dluhu by byl ale jistě prospěšný; zahraniční firmy se musí zajišťovat již nyní a jsou i přesto konkurenceschopné. A posilující renminbi by dokonce mělo pomoci obchodní bilanci Spojených států s Čínou.
První pozice ve světové ekonomice a globální rezervní měna Číně s dalším růstem moc nepomohou. Průměrný růst Spojených států mezi lety 1890 a 2008 byl ve srovnání s dalšími 37 zeměmi až patnáctý nejvyšší. Byl tak například horší než v Kanadě, Dánsku, Švédsku a dokonce i Řecku. Dominance navíc dnes přináší méně výhod, než tomu bylo před sto lety, protože nad zneužíváním dominantní pozice v obchodě dnes bdí Světová obchodní organizace. Navíc tento status přitahuje kritiku a posun na druhé místo by mohl zvýšit mezinárodní popularitu Spojených států, zatímco Čína se stane méně oblíbenou.
Spojené státy ale stále předčí Čínu co se týče všech možných indikátorů kvality života. Američané žijí v průměru o pět let déle než Číňané, úmrtnost dětí mladších pěti let je v USA méně než poloviční. A i když nemusíme činnost amerického Kongresu a vlády hodnotit zrovna pozitivně, stále je jejich osud v rukou voličů. To se nedá říci o Komunistické straně Číny. Američané by tak neměli smutnit nad poklesem relativního významu jejich ekonomiky, ale zaměřit se na udržení svých výhod v oblasti kvality života, svobody a spokojenosti.
(Zdroj: Businessweek)