Zatímco koncept záchranného balíčku eurozóny je dnes už jasný, jeho detaily stále ne. Velkou neznámou představuje solvence řecké vlády, rekapitalizace evropského bankovního systému a zapáčení zdrojů EFSF. Očekávání ohledně „velké bazuky“, se kterou by přišlo Německo a Francie, jsou vysoká. Vývoj v minulosti ale naznačuje, že ďábel bude v detailu a s implementací plánu se budou pojit vážná rizika.
Není pravděpodobné, že záchranné kroky, které se objeví v následujícím týdnu či dvou, půjdou k jádru problému vládního zadlužení eurozóny. Podle mnohých ekonomů bude muset tato měnová unie nakonec vytvořit skutečnou unii fiskální, nebo se rozpadne. A tuto volbu současné rozhovory neřeší, namísto toho se zaměřují na získání dostatečných zdrojů pro stabilizaci trhů. To by mělo poskytnout čas pro řešení fundamentálních problémů v budoucnu.
V krátkém období budou trhy zřejmě reagovat na to, zda bude balíček dost velký, aby došlo k obratu spirály důvěry, která momentálně směřuje dolů. Svou roli budou hrát zdroje nutné pro pomoc Řecku a pro rekapitalizaci bankovního systému. Klíčová ale bude velikost EFSF. Tento fond má nyní k dispozici 440 miliard eur vlastního kapitálu, který může být zapáčen. S tímto přístupem vyvstávají určité problémy; optimisté však věří, že by se zdroje EFSF mohly takto navýšit až na 2 biliony eur. To je ale pravděpodobně příliš. Podle ekonomů ze se EFSF již zavázal k poskytnutí zdrojů Irsku a Portugalsku ve výši 44 miliard eur a možná bude muset dát dalších 100 miliard eur Řecku. Určitě si bude chtít ponechat minimálně 100 miliard eur jako rezervu pro případ, kdyby bylo třeba rekapitalizovat evropský bankovní systém, nebo kdyby se objevily nečekané hrozby.
Kapitál EFSF se tak zmenšuje na asi 200 miliard eur. Pokud by tento kapitál byl zapáčen tak, že by jako pojištění pokryl 20 % první ztráty z nově vydaných vládních dluhopisů, pokryl by 1 bilión nových dluhopisů Itálie a Španělska. Pokud by se tedy tento plán skutečně implementoval, pokryl by vydávání dluhopisů pro následující tři roky. A to by významně přispělo k uklidnění sekundárního trhu.
Můj rychlý test toho, zda jsou zdroje dostatečné, je tedy následující - balíček musí snížit řecký dluh o 200 miliard eur, zvýšit kapitál bank o 300 miliard eur a zvýšit efektivní kapacitu EFSF o 1 bilión eur. První dva komponenty jsou důležité, třetí kritický. Nyní se zdá být pravděpodobnější, že jich může být dosaženo. Prostor pro další zklamání už není.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)