Řecký dluh? To už jsme tady měli, říkají Bavoři. Prvním králem Řecka po získání nezávislosti na Osmanské říši byl bavorský princ Otto (král Ota) a někteří Bavoři dodnes cítí pevné historické pouto k Řecku. Otovu vládu přitom už v 19. století komplikovaly řecké dluhy a finanční krize. V roce 1849 však bavorskému království se silně zadluženým Řeckem docházela trpělivost, napsala agentura Reuters.
"Jistě po mně nebudeš chtít, abych přišel o velkou část svého kapitálu, jenom abych zachránil Řecko," napsal v dubnu roku 1849 král Ludvík III. Bavorský svému synovi, jenž se o 17 dříve stal překvapivě řeckým králem známým jako Ota I. Řecký. Bavorský král varuje před tíživými dopady na rodinu, pokud by řecký král nedokázal splatit alespoň úrok z nabízené půjčky.
Přestože je historická tendence Řecka k vysokému zadlužování notoricky známá a jeho první zaznamenané nesplácení půjček spadá do 4. století před naším letopočtem a další pak do konce 19. století a počátku 20. století, méně známé je to, že Němci přišli Aténám na pomoc už dříve, jak odhaluje málo známá korespondence mezi královským otcem a synem.
Někteří Bavoři dokonce tvrdí, že dlouho sdílená historie v nich vytvořila zvláštní empatii pro těžký úděl Řeků. "Víme velmi dobře, že Řecko muselo začínat z ničeho... A je tu názor, že by bylo dobré Řecku pomoci na nohy jednou provždy," řekl Jan Murken, zakladatel muzea věnovaného králi Otovi v městečku Ottobrunn u Mnichova.
Bavorská Křesťanskosociální unie (CSU), součást konzervativního bloku kancléřky Angely Merkelové, zaujala neoblomný postoj k současné dluhové krizi v eurozóně a vyzývá země, které opakovaně porušují pravidla, aby se jednotné měny vzdaly. Zároveň je ale zdůrazňována solidarita s Řeckem a to, že tato země nejhůře zasažená krizí je základní součástí Evropské unie.
Během 19. století podporovaly čerstvě nezávislé, ale chudé Řecko evropské velmoci Francie, Velká Británie a Rusko. Půjčku nabídl i Ludvík Bavorský, aby pomohl svému synovi, jenž se ocitl v nesnázích.
Ota byl jmenován řeckým králem jako sedmnáctiletý v roce 1832, přičemž neměl pro vládnutí žádnou lepší kvalifikaci než tu, že byl druhorozeným synem méně významného evropského monarchy, jenž napsal několik bezcenných filhelénských básní.
Velmoci věřily, že pro Řecko, kterému pomohly od osmanské nadvlády, bude nejlepší formou vlády monarchie, ale chtěly, aby se vlády ujala druhořadá královská rodina bez velkých ambicí a nepředstavující hrozbu.
"Ota přijel s týmem bavorských byrokratů, z nichž jen jeden byl někdy předtím v Řecku. Mysleli si, že jdou do země Sofokla a Platona. Našli válkou rozvrácenou bývalou osmanskou provincii, která byla finančně na dně," řekl hlavní správce bavorských paláců Werner Helmberger.
Exportovaný bavorský král, jenž odešel z Řecka do exilu v roce 1862 - po 30 letech vlády poznamenané povstáními, jeho neschopností zplodit potomka a odmítáním konvertovat k ortodoxnímu vyznání - po sobě zanechal sporné dědictví.
Král známý v Řecku pod jménem Othon sídlil v paláci, jenž dnes slouží jako budova řeckého parlamentu, před níž se denně konají často násilné protesty proti vládě a bolestivým úsporným opatřením. Ta po Řecku požadují EU a Mezinárodní měnový fond výměnou za pomoc při splácení dluhů. Ústavní náměstí před parlamentem odvozuje své jméno od lidového povstání proti Otovi z roku 1843, kdy davy žádaly ústavu.
Řekové přiznávají, že Ota se v jejich zemi stal průkopníkem studia archeologie, vybudoval první veřejné instituce a přesunul hlavní město z Nafplia do Atén. "V Řecku je téměř jednomyslný názor, že byl prospěšný," potvrzuje hlavní kurátor aténského městského muzea Stavros Arvanitopulos, ale dodává, že Otovo panování bylo neefektivní.
"Poté, co odešel do exilu, snažil se po zbytek života setrvat v oddanosti Řecku. Nikdy neabdikoval a požádal, aby byl pohřben v tradičním řeckém obleku. Řekové byli velmi pohnuti," řekl Arvanitopulos.
"Zanechal v nás přátelství k Řecku, což není racionální, ale je to založeno na pocitu a na lásce k naší představě o Řecku z historie," řekl za Bavory o řeckém králi z Bavorska Murken.
Náklonnost k Řecku z Otových dob přetrvává i dnes, kdy je mnoho Němců rozlíceno záchrannými programy v eurozóně a kdy média Řeky nálepkují jako líné a zkorumpované.