Zatím poslední data o růstu HDP největší ekonomiky světa obavy z recese nepotvrzují, vývoj produktivity práce ve Spojených státech ale naznačuje, že tempo oživování může ještě zklamat. Hodinový výkon na zaměstnance klesal poprvé od roku 2008 dvě čtvrtletí v řadě, a jak odhadují ekonomové newyorského Fedu, efektivita v soukromém sektoru poroste pouze polovičním tempem v porovnání s roky 1997 až 2003, lemujícími dobu zázračného růstu produktivity („productivity miracle“).
Opakování takového zázraku by americké ekonomice přišlo v současnosti vhod, ačkoli analytici spíše sázejí na další pokles produktivity, přirozeně spojený s pomalejším růstem mezd, slabší tvorbou nových pracovních příležitostí a narůstáním rozpočtového schodku. Jak upozorňuje bývalý ekonom Fedu a univerzitní ekonom James Kahn, postupující trend slabého růstu produktivity přivádí k myšlence, že základní předpoklady o dalším růstu ekonomiky mohou být až příliš optimistické.
Americká ekonomika růstem 1,3 % vytvořila ve druhém čtvrtletí hrubý domácí produkt v objemu 15 bilionů dolarů, podle rozpočtového výboru Kongresu by se HDP mělo zvýšit (s ohledem na inflaci) na 19,3 bilionu dolarů v roce 2016. O více než dva biliony nižší produkt, konkrétně 17 bln. USD, očekává v tomtéž období Kahn, který počítá s růstem produktivity amerických pracovníků o 1,5 procenta ročně. Jak vyplývá z výzkumu Kahna a ekonoma Fedu Roberta Riche, pravděpodobnost, že Spojené státy se nacházejí v období nízkého růstu produktivity, se zvýšila na 90 procent z původních 40. Jejich model předpovídá zpomalení tempa růstu produktivity pod dvě procenta pro následujících pět let.
Samotný pokles produktivity má přitom několik zásadních dopadů do reálné ekonomiky. Jak uvádí hlavní ekonomka pro Severní Ameriku Julia Coronado, firmám se v takové fázi hůře daří zkrotit náklady, nízká produktivita navíc zabrání růstu mezd s dopadem na spotřebitelské výdaje, najímání nových pracovních sil, což se vše nepříznivě projeví v korporátních výsledcích a potažmo cenách akcií.
Uvedené je podle ekonoma Rudyho Narvase dostatečným důvodem k tomu, aby se politici v dohledné době zdrželi výrazných škrtů ve fiskální oblasti. Pokud vláda neprodlouží úlevy na daních a příspěvky v nezaměstnanosti, které v současné podobě běží do prosince, „snadno by mohla postrčit americkou ekonomiku v příštím roce zpět do recese,“ varuje Narvas. Po stabilizaci hospodářského růstu pak bude třeba spolehlivého plánu na krácení rozpočtového deficitu, doplňuje.
Klesající produktivitu spojenou s rostoucími náklady a oslabující poptávkou na domácím trhu si budou americké nadnárodní společnosti kompenzovat rozšířením podnikání v zahraničí, především na rozvíjejících se trzích, jimiž je Čína nebo Brazílie, které nabízejí možnost „výroby za nižší náklady, která není nezbytně spojená s poklesem kvality,“ domnívá se Mark Luschini, hlavní investiční stratég Janney Montgomery Scott. V tomto ohledu pak z amerických firem doporučuje konkrétně , 3M a s rostoucími podíly příjmů z tzv. emerging markets, vyznačujících se stoupajícím bohatstvím na hlavu stejně jako zvyšující se spotřebou.
Dnešní situace se tak v mnohém liší od období od roku 1997 (počátku „productivity miracle“), které tehdy Federální výbor pro otevřený trh (FOMC) označil za neobvyklé. Zpětně tomu výrazu lze lehce uvěřit s ohledem na fakt, že úrokové sazby stanovené Fedem se mezi roky 1997 a 1999 pohybovaly mezi 4,75 a 5,5 procenta, zatímco HDP v průměru rostl 4,6% tempem.
Jak uvádí ekonom Merrill Lynch Michael Hanson, růst v 90. letech výrazně usnadnil snahu dostat pod kontrolu federální rozpočet, který se z deficitu 221 mld. USD v roce 1990 dostal do přebytku 236 mld. USD v roce 2000. Takový posun nelze v nejbližších letech očekávat, USA bojují s nadměrnými deficity a zatím se nedaří příliš zkrotit ani míru zadlužování amerických domácností. Bez zajímavosti není informace, kterou dnes přinesl list USA Today, o míře zadlužování Američanů již za studia. Nesplacené studentské půjčky podle něj již objemem předčily dluh na kreditních kartách, mladí lidé tak začínají kariéru s velkou finanční zátěží.
Američtí studenti si podle deníku nyní po zahrnutí inflace půjčují dvojnásobek toho co před deseti lety. Jen minulý rok si s pomocí různých federálních programů vypůjčili rekordních 100 miliard dolarů. Celkový dluh se v posledních pěti letech zdvojnásobil, což je v přímém kontrastu se snahou spotřebitelů snížit své dluhy za domy a na kreditních kartách ve stejném období. Mladí lidé budou tak podle listu začínat své životy hluboce zadlužení, což v budoucnu může ovlivnit nejen je, ale i celou ekonomiku. "Studenti, kteří si vypůjčili příliš, odkládají například nákup auta, domu, ale i svatbu a plození potomků," uvedl Mark Kantrowitz, který je vydavatelem poradenského webu FinAid.org.
Podle studenta Nicka Pardiniho, který o problému píše na svém blogu, pak studentské půjčky představují další kreditní bublinu. Tentokrát ale na ní prý neprodělají věřitelé, ale dlužníci. U studentských půjček jsou totiž mnohem větší možnosti exekuce než například u nesplácených hypoték. "Vznikne tak generace lidí otročících za mzdu," míní Pardini.
Průměrný vysokoškolák si loni v USA půjčil 4963 dolarů, což bylo po zahrnutí inflace o 63 procent více než před deseti lety. Již v roce 2009 přitom vzrostl podíl lidí, kteří svou studentskou půjčku nedokážou splácet. Zatímco v roce 2007 činil 6,7 procenta, o dva roky později to již bylo 8,8 procenta.
(Zdroj: Bloomberg, čtk)