Na tradiční zemědělské farmě znamenal příchod zimy práce na infrastruktuře. Opravují se stodoly, budují ohrady, kopou studně. Jedná se o důležité činnosti, které mohou být provedeny kdykoliv, jen na ně není čas. A pokud je zima neobvykle dlouhá, provádějí se další nutné práce. Jde o to, nenechat lidi zahálet a využít čas k dokončení důležitých věcí. Pomáhají všichni a nemusí se kvůli tomu zadlužovat. A všichni se pak dělí o plody své práce, o ekonomický růst, ke kterému přispěli.
Program tvorby pracovních míst navržený prezidentem Obamou, který byl minulý týden ve své plné verzi zablokován Senátem, by během současné ekonomické zimy v mnohém splnil stejnou roli. Za modernizaci škol, opravy železnic a dálnic a další projekty by se zaplatilo daněmi.
Podobné plány se objevovaly v každé ekonomické depresi, které Spojené státy čelily. Ani v letech 1893-1897, či 1873-1879 se ale nedostaly daleko, protože vyžadovaly politicky nepřijatelné zvyšování daní či dluhu. Až revoluce v ekonomickém uvažování vedená Johnem Maynardem Keynesem nám umožnila přemýšlet o ekonomice jako o systému, který se může spontánně zadrhnout. A který může být stimulován vládou s cílem zlepšit podmínky pro všechny.
Až ve čtyřicátých letech pak ekonomové pochopili, že efektivní může být i stimulace prováděná s vyrovnaným rozpočtem. Jak ukázali Walter S. Salant a Paul A. Samuelson, pokud je ekonomika v depresi nebo se jí blíží, národní příjmy zvýší i vládní výdaje plně financované zvýšením daní. Tento efekt je znám jako multiplikátor vyrovnaného rozpočtu. V současné době vysoké nezaměstnanosti v USA by takové kroky měly dávat smysl. Stejně jako zimní práce na farmě.
Uvedené je výtahem z „Making the Most of Our Financial Winter“, autorem je Robert J. Shiller, profesor ekonomie a financí na Yale University.
(Zdroj: NYTimes)