„Jsme oněch 99 %“ je asi nejčastější a nejznámější heslo, které lze spatřit na transparentech demonstrantů obléhajících už několik týdnů řadu měst po celém světě. Požadavky protestujících se místo od místa liší a kvůli jejich vágnosti se často dají jen stěží přesněji definovat, jejich manichejské dělení populace - na 1% menšinu a zbytek - má nicméně podklad v reálné ekonomice.
Nová zpráva Rozpočtového úřadu amerického Kongresu zkoumající změny v rozdělení příjmů domácností za posledních zhruba 30 let považuje prudký růst průměrného reálného příjmu 1 % nejbohatších Američanů za „podstatný důvod zvyšování nerovnosti v rozdělení příjmů domácností mezi lety 1979 a 2007“. Od začátku sledovaného období se inkriminovanému hornímu procentu celkový reálný příjem zvýšil o 275 %. Nejchudším 20 % Američanů ve stejné době reálný příjem vzrostl o 18 %.
Rychlejší bohatnutí v nejvyšších patrech příjmové pyramidy vedlo k značnému posunu v relativní distribuci příjmů amerických domácností. Jak je patrné z grafu, který dělí domácnosti na kvantily (po 20 %), nejzámožnější pětina zvýšila svůj podíl na celkových příjmech po zdanění ze 43 % na téměř 53 %. U ostatních skupin došlo k relativnímu poklesu příjmů. Na zbylých 80 % domácností tedy dohromady připadá méně, než vydělává nejbohatších 20 % obyvatel v zemi.
Autoři zprávy identifikují dvě příčiny rozvírání příjmových nůžek ve Spojených státech. Zaprvé podle nich došlo v posledním čtvrtstoletí k růstu koncentrace zdrojů jednotlivých složek příjmu (ten se ve zprávě skládá z mezd, příjmů z podnikatelské činnosti, kapitálových výnosů a kapitálových příjmů). Laicky řečeno to třeba znamená, že stále větší počet akcií, obligací a jiných cenných papírů drží čím dál užší skupina lidí. Z nedávného průzkumu Zaida Jilaniho z think tanku ThinkProgress.org plyne, že jedna setina amerických občanů (zhruba 3 miliony lidí) vlastní polovinu všech akcií, obligací a podílových fondů. Většina dividend a zhodnocení akcií tak připadá jen na mizivý podíl populace. Stejná situace panuje ve vzdělání, kde elitní univerzity, jejichž školné roste raketovým tempem (kolem 50 000 USD semestr) a jež otevírají cestu ke skvěle placeným místům, zůstávají výsadou velmi dobře zaopatřených dětí.
Dalším důvodem rostoucí příjmové nerovnosti je změna složení celkového příjmu obyvatelstva. Zatímco mzdy jsou dnes rovnoměrněji rozptýlené než kapitálové příjmy a příjmy z podnikatelské činnosti, zcela nejvíc k nerovnosti přispívají kapitálové výnosy (do těch se počítá pouze prodej, tedy (v případě růstu hodnoty) realizované zhodnocení aktiv; dividendy a úroky patří do kapitálových příjmů). Za posledních třicet let vzrostl podíl příjmů z podnikatelské činnosti a kapitálových výnosů, zatímco u mezd a kapitálových příjmů podíl na celkovém příjmu populace klesl. Co z toho plyne pro rozvášněné davy před Wall Street? Že byznysmeni a spekulanti se mají nejlépe.
Rozpočtový úřad se nebál podívat na zoubek i nejbohatšímu procentu a pokusit se osvětlit příčiny toho, proč se za posledních 30 let jeho podíl na celkových příjmech obyvatelstva zvýšil z 10 na 20 %. Částečnou vypovídací hodnotu má skutečnost, že podílově nejvíc v celkových příjmech horního procenta populace rostly mzdy a příjmy z podnikatelské činnosti. Jinými slovy, na vrchol se dnes nedostávají zazobaní dědicové s balíky akcií, lány polí a kupou nemovitostí, ale spíše podnikaví workoholici, kteří se vyšvihli díky vlastní píli, nebo geniálním nápadům. Ne každý může být Mark Zuckerberg (zakladatel Facebooku, nejbohatší člověk pod 30 let) - nebo vymyslet Harvardské fondy či tajemnou a „renomovanými zahraničními investory“ zaštítěnou skupinu Appian…
Jinak je ale zpráva ohledně hlubších příčin rostoucí nerovnosti rezervovaná. „Přesné důvody rychlého vzestupu příjmů v nejvyšších patrech nejsou příliš dobře známy, “ píší autoři. Možná by si místo grafů a čísel lépe posloužili starou básní z Tisíce a jedné noci:
„Co já se těžkých břemen nanosím, co já se o kus chleba naprosím a jiný ani pírko nezvedne a má vše, všechno, nač jen pohlédne. Je jiný než já, a přece není jiný, jsme totiž oba z téže prosté hlíny a oba stejně umřeme nakonec. Kdo rozsoudí tu jednoduchou věc? Jak to, že já se stále mám jen dřít, a on má dům a dobré jídlo, klid?“
(Zdroj: CBO, Bloomberg)