Optimismus, který zavládl po středeční dohodě politických špiček eurozóny, neměl dlouhého trvání. Přesněji trval pouze den. Po pátečním váhání se dnes burzy opět propadají a dluhopisové trhy opět ukazují na rostoucí strach z vývoje dluhu Itálie a Španělska. Výnos pětiletého italského dluhopisu dnes vzrostl o 19 bazických bodů na 5,94 procenta. Za takovéto náklady si tato druhá nejzadluženější země eurozóny nemusela půjčovat od roku 1997. Nic nepomohly na trzích dnes sledované nákupy dluhu země Evropskou centrální bankou (ECB) ani plán pro oživení italského ekonomického růstu v hrubých rysech představený na středečním summitu.
„Výnosy italských dluhopisů ukazují, že dluhopisové trhy jsou poměrně cynické, pokud jde o poslední dohodu eurozóny. Ačkoliv balíček opatření může být vnímán jako krok kupředu, absence detailů trhy zneklidňuje. Trh se zřejmě obává objemu nutných výpůjček, které musí Itálie provést při současné omezené palební síle pro tyto účely,“ komentuje současné dění na trzích John Stopford, šéf investic s fixním výnosem u Investec Asset Management v Londýně.
Sázky na platební neschopnost (CDS) Itálie dnes vzrostly o 29 bazických bodů na 434 bodů. U desetiletých dluhopisů dnes výnos vzrostl o 11 bazických bodů na 6,13 procenta a rozdíl mezi stejně dlouhými německými dluhopisy se zvýšil na 403 bps – Italové tak za půjčky se stejnou splatností trhy nutí platit o 4 procenta více než Německo. Negativní nálada se však Evropou šíří, o čemž svědčí dnešní růst souhrnného indexu pojištění 15 vládních dluhopisů Markit iTraxx SovX Western Europe Index o 15 bazických bodů na 302 bps.
Rozčarování trhů nad ani ne týden starým plánem na zastavení evropské dluhové krize shrnuje uznávaný týdeník The Economist následovně: Ačkoli ministři dohodu označili za komplexní, ve skutečnosti nebylo všem hned jasné, co bylo dohodnuto. "My si myslíme, že máme dohodu, nejsme si ale jisti, co to je," cituje časopis jednoho z vyjednávačů, kteří výsledek summitu po téměř deseti hodinách jednání v bruselském paláci Justus Lipsius oznamovali.
Vedle dohody s bankami o odmazání poloviny státního dluhu Řecka šlo minulou středu hodně o zvýšení efektivity Evropského fondu finanční stability (EFSF). Takzvaná palebná síla fondu se zvýší nad jeden bilion eur, a to pomocí pákového efektu. Jeho konstrukce ale bude přesně stanovena až později. Kdo čekal, že eurozóna změní EFSF z málo účinného praku na velkou bazuku, ten se podle Economistu nedočkal. Místo toho ministři financí na konci jednání vydali stanovisko, v němž oznámili komplexní sadu dodatečných opatření, která odrážejí jejich odhodlání udělat vše, co je pro překonání současných těžkostí třeba.
"Je to ale dobrá dohoda? Je to přece už třetí 'komplexní řešení', k němuž eurozóna od začátku roku došla. S každou takovou bezprecedentní dohodou se problémy ještě zhoršily," píše časopis a odkazuje na vytrvalý růst nákladů na obsluhu dluhu nejslabších členů eurozóny v čele s Řeckem. "Ta poslední dohoda bohužel nic jiného neslibuje. V nejlepším případě jen kupuje čas, než nastane další panika. V nejhorším případě eurozónu možná přivede až ke katastrofě," píše The Economist. Podobně se minulý týden vyjádřil i komentátor listu Financial Times (více v článku ZDE).
Kritika však nebují jen v odborných médiích. "Velmi se zlobím, protože zatímco zájmy Francie jsou chráněny, Itálie je trestána," pustil se dnes šéf asociace italských bankovních nadací Giuseppe Guzzetti do Evropského bankovního úřadu (EBA). Nelíbí se mu požadavek, aby si italské banky dohromady zajistily 14,7 miliardy eur na posílení kapitálu. Francouzské banky si podle úřadu EBA musejí zajistit 8,8 miliardy eur, aby zvýšily ukazatel kapitálové přiměřenosti na devět procent. Víc kapitálu než italské banky si musejí zajistit ústavy jen ze dvou zemí eurozóny: řecké asi 30 miliard eur a španělské 26,2 miliardy eur.
Spásné řešení přitom zřejmě nelze vyhlížet ze zahraničí. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se hned po summitu telefonicky obrátil na čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa, s nimž hovořil o možnostech pomoci, kterou by Evropě mohla poskytnout Čína. Na konci týdne se do Pekingu vydal šéf EFSF Klaus Regling. Čína podle něj hodlá nadále investovat do nákupu dluhopisů, které fond vydává. Prostřednictvím vládní tiskové agentury Xinhua však včera vláda do Evropy vzkázala, že zde nemůže hrát roli „zachránce“. Šéf euroskupiny Jean-Claude Juncker se následně včera vyjádřil, že pokud Čína poskytne Evropě nějakou pomoc s řešením dluhové krize, nemůže za to očekávat žádné politické ústupky.
Také Rusko ústy poradce ruského prezidenta Arkadije Dvorkoviče ujistilo, že je připraveno začít jednat o pomoci eurozóně. Jednalo by se však údajně pouze o investici do deseti miliard dolarů. Pokud Moskva pomoc poskytne, bude to prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu (MMF) a na základě bilaterálních smluv, které by Rusko uzavřelo s každou zemí zvlášť.
(Zdroj: AP, Bloomberg, CNBC, The Economist, čtk, Xinhua)