Ještě během minulého týdne se celkem najisto počítalo s tím, že Čína pomůže Evropě s řešením její dluhové krize. Čína již dříve naznačila svou připravenost pomoci Evropě za „drobnou“ protislužbu, totiž prohlášení Číny za tržní ekonomiku. Tomu se Evropa snaží vehementně vyhýbat. Zajímavě o této problematice pojednává v následujícím textu Shaun Rein, který je zakladatelem analytické společnosti China Market Research Group:
Šéf evropského záchranného fondu EFSF Klaus Regling odjel před pár dny do Číny jednat o možnosti dalších čínských investic do předlužených evropských zemí. Na své návštěvě však nic konkrétního nedojednal, naopak vložil do celé záležitosti jenom další nejistotu. Ovlivnit čínské představitele se pokusil i francouzský prezident Sarkozy, který se telefonicky spojil se svým čínským protějškem Hu Jintao, kterého se pokusil přesvědčit o investici do EFSF. Ani on se ale nedočkal jednoznačného příslibu. Do třetice se k Evropě nedávno vyjádřil čínský premiér Wen Jiabao, který sice nešetřil optimistickými slovy směrem k Evropě, o které hovořil jako o příteli Číny, avšak jeho vágní prohlášení nelze ani při nejlepší vůli brát jako příslib další pomoci.
Evropa logicky vidí v Číně velký potenciál, když tato druhá největší světová ekonomika ve svých rezervách drží přes 3,2 bilionů dolarů a část z nich by mohla Evropě výrazně pomoci. Situace v ní se ale neustále vyvíjí a s ní i vnímání této situace investory. Ještě minulý měsíc obecně platilo, že bude dostatečné, pokud Čína investuje do italských dluhopisů. Tento měsíc již vytváří nový konsensus, z něhož vyplývá, že spásu Evropy přinesou investice Číny do záchranného fondu EFSF. Otázkou zůstává, co budou investoři očekávat v měsíci následujícím, pokud se do centra zájmu dostane Itálie. Výnos u desetiletého italského dluhopisu se 28. října, tedy den po schválení nového plánu na řešení dluhové krize, pohyboval kolem neudržitelných 6 procent. Dnes se rozdíl mezi výnosem desetiletého italského a německého dluhopisu rozšířil na nejvyšší úroveň od zavedení eura a řecký požadavek referenda a z něj plynoucí pokračující nestabilita, zvyšuje nebezpečí útoku právě na italskou ekonomiku.
Mnozí ekonomové by při úvahách o tom, kdo komu má pomoci, rovněž mohli argumentovat faktem, že Řecko je v zásadě mnohem bohatší země než Čína. Podle dat MMF je kupní síla průměrného Řeka asi čtyřikrát vyšší než u průměrného občana Číny. Z toho vyplývá, že Čína by spíše měla investovat do vlastní ekonomiky a do vlastních obyvatel.
Realita je ale taková, že Čína chce díky své celkové ekonomické síle hrát roli supervelmoci, z čeho vyplývá i zodpovědný přístup a podpora problémy zmítané Evropy. V tom případě je ale otázkou, zda je pro Čínu výhodnější investovat do fondu, ve kterém budou mít jen minimální rozhodovací pravomoci, nebo investovat přímo aktiv jako jsou stroje nebo přístavy, které mohou znamenat přímý pozitivní efekt pro čínskou ekonomiku.
Nejlepší věcí, kterou asi nyní může Čína udělat, je pokračovat v nákupech evropského zboží a být velmi opatrná při nalévání peněz do nepřesvědčivých plánů na záchranu Evropy…
(Zdroj: Shaun Rein, zakladatel a ředitel China Market Research Group pro CNBC)