Evropa by měla přestat trvat na záchraně vadného eura, obrací dosavadní zastánce z FT

Evropští politici by měli přestat zachraňovat euro, ale začít plánovat rozpad eurozóny. Záchrana eura je špatný cíl, protože evropská měna je od základu vadná a vedla ke vzniku a udržování nynější dluhové krize. Napsal to dnes Gideon Rachman, pravidelný komentátor britských Financial Times, listu, který dosud vždy hájil euro a evropskou integraci. Jeho článek odmítá poplašná tvrzení evropských lídrů, podle nichž bude zánik eura znamenat i konec Evropské unie.

Evropští činitelé trvají na tom, že euro zůstane navěky a žádný jejích summit se neobejde bez rituálních prohlášení, že Evropa udělá cokoli, aby jednotnou měnu zachránila. Komentátor však připomíná, že euro nemá být cílem, nýbrž nástrojem na podporu hospodářské prosperity a politické harmonie v Evropě. "S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit - ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů,"doporučuje Rachman.

Pro evropské lídry je však kvůli hrdosti, strachu, ideologii a osobnímu přežití mimořádně těžké přiznat si, že euro je podstatnou součástí celého problému. Hledají tak podle komentátora pro krizi jakákoli jiná vysvětlení. od nedodržování pravidel členskými zeměmi a nedostatečnou politickou strukturu přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu "eurovalu" po nespokojenost obyvatelstva.

Nic z toho ale nemíří na jádro problému. Podle Rachmana se po zhruba desetiletí existence eura ukázalo, že "měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami je vnitřně vadná".

Rachman to dokládá tím, že euro přispělo k vytvoření krize předně tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Řecko a Itálii k dalšímu silnému zadlužování. Nyní euro vyžaduje, aby Itálie a další země, které jsou tradičně zvyklé řešit zadluženost inflací a devalvací, uskutečnily "vnitřní devalvaci" s propadem mezd a masovou nezaměstnaností.

Slabiny eura obnažila globální finanční krize a dnešní dluhová krize propukla, když EU nedokázala vyřešit řeckou krizi a přesvědčit trhy, že Řecko je izolovaný případ. Trhy si všimly, že Řecko je sice extrémní případ, ale není nijak unikátní, a že například Itálie má řadu charakteristik společných s Řeckem. Zřetelně je zranitelné Španělsko a obávat se začíná i Francie, konstatuje Rachman.

Tváří v tvář rostoucím problémům už zastáncům politiky "zachránit euro, ať to stojí, co chce" zbyla k obhajobě stále nevěrohodnější řešení, píše komentátor. Sotva věrohodné je jak částečné oddlužení Řecka, tak schopnost Itálie přesvědčit trhy o svém fiskálním zdraví nebo neomezené nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.

Vyhlašované dlouhodobé řešení, které má spočívat ve fiskální unii a politické federaci je s ohledem na rychlost krize nesmírně vzdálené a v každém případě velmi nepravděpodobné. Podle Rachmana totiž současný chaos odhalil, že evropská solidarita v podstatě neexistuje.

Rozpad eurozóny bude jistě obtížný a nebezpečný a načas může vzniknout ekonomický a politický chaos. Někteří tvrdí, že zánik jednotné měny zničí samu EU, takový alarmismus se však může stát sebenaplňujícím se proroctvím, varuje Rachman. I bez eura by podle něj měly přežít základní vymoženosti evropské integrace jako jednotný trh, cestování bez hranic nebo spolupráce v zahraniční politice.