Výnos nejvíce sledovaného italského dluhopisu se splatností deset let dnes poprvé vystoupal nad sedm procent a spustil tak tlak prodejců na světových burzách. Překonání sedmiprocentní hranice u desetiletých státních obligací totiž předcházelo žádostem o zahraniční pomoc v případě Řecka, Irska a Portugalska.
Italské výnosy dnes rostou navzdory tomu, že kontroverzní italský premiér Silvio Berlusconi přiznal, že nevidí jinou možnost než v zemi uspořádat předčasné volby. Konat by se měly nejspíš v únoru 2012, ale sám Berlusconi již svůj post obhajovat nehodlá. Okolo dalšího vývoje země však stále panuje jistá míra nejistoty, protože Berlusconi vláda nestihla připravit důležité reformní zákony. Evropské burzy tak během chvíle odevzdaly veškeré zisky a ztrácejí již mezi jedním a půl a dvěma procenty, italský MIB dokonce přes 4 procenta. Euro neudrželo hladinu 1,38 USD/EUR a oslabilo vůči dolaru až na 1,3665 USD/EUR.
Výnos desetiletého dluhopisu italské vlády dnes vzrostl o 59 bazických bodů až na 7,36 procenta, pětiletý si připsal 27 bazických bodů na 7,14 procenta a výnos dvouletého dluhopisu po růstu přes 7 % dokonce překonal výnos desetiletého dluhu. Rozdíl mezi výnosy desetiletých dluhopisů Itálie a Řecka se tak dnes rozšířil na více než 5 procentních bodů. Přesně na 520 bazických bodů, což je rekordní úroveň od roku 1999, kdy Itálie přijala euro. Italské pětileté swapy úvěrového selhání (CDS) se dnes podle společnosti Markit zvýšily o 23 bazických bodů na 543 bazických bodů. To znamená, že pro získání deseti milionů eur musí země na pojištění proti platební neschopnosti zaplatit 543 tisíc eur.
Neklid na trzích se dnes podle obchodníků s dluhopisy snaží mírnit Evropská centrální banka. ECB vstoupila na sekundární trh a začala z něj razantně skupovat italské státní dluhopisy s více splatnostmi, tvrdí obchodníci, na které se odvolává agentura Reuters. ECB tak reaguje na silný růst výnosů italských dluhopisů a ignoruje přitom postoj Německa, které dalo několikrát otevřeně najevo, že tento postup neschvaluje.
Za akcelerovaným růstem výnosů na italských dluhopisech stojí také rozhodnutí clearingového domu LCH Clearnet zvýšit maržové požadavky u italských dluhopisů. Clearnet ke kroku přistupuje obvykle po poté, co spread překoná 450 bazických bodů (realita viz výše - 520 bps). Zvýšení zálohy na zajištění půjček, které jsou kryty státními dluhopisy, pak nadále zhoršuje situaci na trhu dluhopisů, jak se loni v listopadu ukázalo na případu Irska. V případě Irska, Řecka i Portugalska byl při tomto tržním vývoji požadavek na finanční pomoc za dveřmi.
Nárůst výnosů či zvýšení spreadu ale nejsou jediné hodnoty, které mohou o vyhlídkách Itálie jednoznačně rozhodnout. LCH Clearnet nemá totiž povinnost marže zvyšovat a navíc to není jediné clearingové centrum, které umožňuje obchody s italskou repo sazbou. Může se také začít zvyšovat výnos francouzských dluhopisů, který je pro výpočet spreadu důležitý, do hry ale mohou vstoupit i další faktory.
Část expertů již dříve zastávala názor, že pokud se výnos desetiletého dluhopisu dostane nad 7 procent, Itálie překročí hranici, z které už není návratu. Pokud by Itálie měla za úvěry dlouhodobě platit sedm procent ročně, může snadno upadnout do dluhové spirály. Pak by Řím patrně neměl jinou možnost, než požádat o finanční pomoc. Stejně se zachovalo i Řecko, Portugalsko a Irsko, jejichž vlády požádaly ostatní země o záchranný úvěr ve chvíli, kdy jim výnosy dluhopisů vzrostly nad sedmiprocentní hranici. Problémem však podle ekonomů zůstává fakt, že na záchranu tak velké ekonomiky eurozóna v současnosti nemusí nalézt prostředky.
Podle rakouské ministryně financí Fekterové, kterou citovala AFP, je italská ekonomika příliš velká na to, aby tato země mohla využít záchranného plánu v případě bankrotu. "Itálie ví, že vzhledem k velikosti země, nemůže doufat ve vnější pomoc. To je důvod, proč Itálie v tuto chvíli vynakládá takové úsilí," řekla.
Žádost o mezinárodní finanční pomoc by přitom podle analytika Neila Unmacka z Reuters BreakingViews byla naprosto logickou volbou: „Pokud by totiž Itálie měla celý svůj dluh financovat nákladem sedm procent ročně, musel by nominální růst její ekonomiky činit 3,9 procenta.“ Vláda ale počítá s růstem pouze 2,5 procenta a i to řada analytiků označuje za optimistický předpoklad.
Průměrná splatnost italských dluhopisů se však pohybuje kolem sedmi let, což zemi dává určitou šanci. Za tu dobu se mohou výnosy snížit. Je ale otázkou, zda budou investoři ochotni italské dluhopisy dál nakupovat, nebo o ně ztratí zájem, jak někteří dnes tvrdí.
Italská vláda má na zítřek naplánovanou akci státních dluhopisů se splatností v roce 2016. Odborníci se však domnívají, že s ohledem na vývoj na trzích lze čekat odložení emise. „Neúspěšná aukce by mohla zpečetit osud Itálie dříve, než někteří čekali.
(Zdroj: CMA, Bloomberg, MediaFax, ČTK, Markit)