Jedním z hlavních a letitých zastánců téměř revolučního posunu politiky Fedu směrem k cílení nominálního HDP je ekonom Scott Sumner. V rozhovoru pro WSJ vysvětloval své hlavní myšlenky. Cílení NHDP považuje za lepší než cílení inflace a nezaměstnanosti – jde o jasný cíl a jeho užívání umožňuje lepší reakci na nabídkové šoky. Používání inflace naopak někdy vede k dezinterpretaci toho, co ekonomika potřebuje. V současné době by bylo vhodné, kdyby se Fed snažil dosáhnout „o něco rychlejšího růstu NHDP, než trhy čekají“. Dlouhodobý trend před recesí byl na 5 %, nyní by na čas bylo vhodné cílení o něco vyššího růstu, aby se produkt vrátil na dlouhodobou trendovou křivku.
Sumner uvedl, že NHDP je celkovou dolarovou hodnotou výdajů v ekonomice či hodnotou příjmů. Během recese došlo k jeho prudkému poklesu a stále se drží znatelně pod trendem. NHDP v sobě přitom odráží jak reálný produkt, tak cenový vývoj. Fed má dvojí mandát – musí sledovat inflaci, ale i nezaměstnanost. Cílení NHDP by mu umožnilo „držet inflaci dlouhodobě pod kontrolou, ale zároveň reagovat na fluktuace a nabídkové šoky“.
Současná politika Fedu není podle ekonoma dostatečně razantní. V první řadě by měl jasněji říci, jaké jsou jeho cíle, a přestat být nejednoznačný. Bez toho se nedá čekat, že se změní očekávání v ekonomice. Možná by také musel začít nakupovat aktiva, i když to není jisté. „Problémem současnosti není to, že ekonomika nemá dostatek peněz. Banky sedí na nadbytečných rezervách a vyšší cíl pro NHDP by zvýšil poptávku po úvěrech díky vyššímu očekávanému růstu či vyšší očekávané inflaci,“ vysvětlil Sumner.
K Sumnerovi se nyní přidávají další, včetně ekonomů . Přetrvávají ale obavy z toho, že by došlo k růstu inflace. Sumner ovšem uvedl, že „mnoho problémů, které si spojujeme s inflací, ve skutečnosti souvisí s klesajícími nominálními příjmy“. Příkladem je ohlášení Fedu o vyšší cílené inflaci z minulého roku. To se mnohým zdálo jako nesmyslné, ve skutečnosti šlo ale o snahu zvýšit reálné příjmy stimulací s tím, že dojde i k určitému růstu inflace.
Ekonom poukázal příkladem i na nedostatky cílení inflace: „Pokud budeme mít neměnný inflační cíl a prudce vzrostou ceny ropy, Fed musí snížit ceny ostatního zboží, aby zachoval rovnováhu. A tím pošle ekonomiku do recese.“ Monetární politika by podle něho měla kontrolovat poptávkovou inflaci, cílení NHDP přitom představuje ten pravý nástroj. Monetární politika by však neměla být nástrojem nápravy na jednotlivých trzích, k tomu slouží regulace. Zatímco tedy podle ekonoma Fed v letech před krizí po stránce monetární politiky výrazně nechyboval, u regulace platí opak.
Sumner se domnívá, že „technicky by Fed mohl novou politiku implementovat, realisticky je to ale příliš velká a rychlá změna pro tak konzervativní instituci“. Chtěl by ale, aby ji Fed zvažoval v delším období. Nicméně i bez cílení NHDP by Fed mohl přistoupit k cílení cenové úrovně – tzn. po období podstřelování inflace by mohl umožnit její přechodný vyšší růst.
Ekonom krátce komentoval i vývoj v Japonsku. Bank of Japan podle něho ukončila stimulaci příliš brzy a „pokud se díváme na její činy a ne na slova, pak cílí inflaci blízko nuly“. Vývoj v Japonsku by tak obavy z toho, že centrální banky nemají dostatek nástrojů, vzbuzovat neměl. „Pokud země chce zvýšit ceny, způsob si najde,“ řekl ekonom. Ani Fedu tak podle něho nedošla munice, Bernanke má pouze „komunikační problém“. Na jednu stranu totiž ujišťuje veřejnost, že Fed je schopen zabránit deflaci. Na druhou stranu ovšem vyvstává otázka, „proč tedy nedělá více, když to udělat může“. S tím souvisí i další problém – proč Fed nestimuluje více, aby vláda mohla snižovat deficity?
(Zdroj: WSJ)