V posledních dnech se objevil velký počet názorů, které tvrdí, že ECB je jedinou institucí, která má dostatek síly na záchranu eurozóny. Tato síla by pocházela z nově vytištěných peněz, jejichž objem se považuje téměř za neomezený. Zastánci tohoto pohledu tvrdí, že kdyby ECB tyto zdroje použila na nákup italských a španělských dluhopisů, neexistuje možnost, jak by ji spekulanti mohli přemoci. Swiss National Bank to nakonec ukázala, když se rozhodla bránit frank před dalším posilováním. Proč by ECB nemohla učinit to samé a vytvořit strop pro růst výnosů italských dluhopisů?
Nový prezident ECB Draghi ale ve svém prvním projevu jasně uvedl, že ECB tuto zodpovědnost spojenou s nákupy dluhopisů nepřijímá. Zdálo by se, že tím je vše uzavřeno, ale spekulace o nákupech poté spíše ještě zesílily. Podle všeho se zakládají na představě, že ECB má na záchranné operace k dispozici v podstatě neomezený kapitál. A dříve či později bude politiky donucena k jeho užití. Její vlastní kapitál nyní představuje 83 miliard eur, což je ve srovnání s možnými ztrátami z dluhopisů velmi málo. K tomu má ECB 383 miliard eur „revaluačních rezerv“. Ty představují hlavně důsledek růstu cen zlata, a kapitál banky s nimi již vypadá lépe. Stále ale ani zdaleka nejde o neomezené zdroje.
Nejdůležitějším zdrojem pro nákup dluhopisů je ale schopnost tištění peněz. Zde existuje jen jedno omezení a tím je hrozba vzniku inflace. Celková hodnota dluhopisů Itálie a Španělska dosahuje 2,7 bilionů eur. Willem Buiter ze a Huw Pill z odhadují, že kapacita ECB pro dlouhodobé nákupy dluhopisů bez zvýšení inflace dosahuje 2 – 3 bilióny eur. To naznačuje, že ECB má tak pro operace na dluhopisových trzích více než dost „kapitálu“.
V případě ECB je však tento „neinflační kapitál“ a i jeho užití vlastněno všemi členy eurozóny. Pokud by ho tak dnes použila na nákupy italských dluhopisů, efektivně provede transfer zdrojů od ostatních členů unie a hlavně Německa směrem k Itálii. Projevit by se to mohlo ztrátami, které ECB utrží. Nebo sníženým tokem budoucích zisků ECB směrem k zemím jako je Německo. A s tím německá vláda nekompromisně nesouhlasí.
Vše uvedené je pro veřejnost těžko pochopitelné, to samé možná platí o německé vládě a dokonce i o výkonné radě ECB, protože tyto principy nejsou široce chápány. Německo proti tištění peněz a nákupům vládních dluhopisů protestuje kvůli obavám z inflace a morálního hazardu. Pokud by rozumělo i uvedenému transferu zdrojů, byl by to další důvod k nesouhlasu. Ani ono, ani ECB dnes s použitím tištění peněz nesouhlasí a to představuje silnou opozici. I kdyby šlo o jejich omyl.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)