O Smolíčkovi

Příběh evropské dluhové krize začíná připomínat pohádku O Smolíčkovi. Evropská reprezentace vytvoří záchranný balíček číslo 1, aby pomohla Řecku. Trhy dojdou k názoru, že to nestačí, a žádají záchranný balíček číslo 2. Evropská reprezentace jej tedy vytvoří. Řecko je tím na chvíli mimo hru a trhy obrátí svoji pozornost k Itálii. Italské dluhopisy padají a trhy si žádají hlavu premiéra Berlusconiho a přísnější vládní rozpočet. Obojí dostanou, navíc tak trochu v americkém stylu, přes víkend, abychom v pondělí mohli otevřít v kladných hodnotách. Houbelec! Trhy padají a pozornost se začíná upínat na další postiženou zemi - Španělsko. I nenapravitelný optimista se musí zastavit a položit si otázku, jak tahle pohádka skončí? Smolíčka pacholíčka zachránil ze spárů jezinek jelen, v případě eurozóny žádného takového jelena na obzoru zatím nevidět.

Trhy se v zásadě chovají jako nelítostný predátor, který pronásleduje svou kořist a nepovolí ve svém úsilí jen tak pro nic za nic. V přírodě jsou možné pouze dva výsledky takového souboje na život a na smrt. Buďto se oběť vlastní šikovností a vytrvalostí útočníkovi ubrání nebo mu v důsledku stáří či nemoci podlehne. V případě eurozóny to znamená, že budeme svědky dalších únavných kapitol v pohádce o Smolíčkovi. Evropa bude vycházet vstříc nenasytným trhům, bude zvyšovat objem záchranných fondů, bude je pákovat, bude rekapitalizovat banky a spekulanti na to budou odpovídat prodejem státních dluhopisů, až se jednoho rána probudíme a zjistíme, že vše je jinak. Predátor se zastaví a přestane pronásledovat svoji kořist, jelikož zjistí, že je jeho snaha marná.

Nebo je také možná jiná varianta. Politický systém v Evropě je ve své podstatě nemocný a neschopný přežití. Euroskeptické proudy v jednotlivých zemích způsobí takové politické změny, že rozpad eurozóny se stane jediným možným východiskem. V tomto případě šelma zvítězí a roztrhá svou kořist na kusy.

Myslím, že neexistuje žádný člověk, který by byl schopen předvídat, která z těchto dvou variant nastane. Můžeme věřit, nebo si vsadit, ale nemůžeme vědět. Osobně jsem stále v táboře těch, kteří věří, že se eurozóna ubrání. Některé poslední události však moji víru trochu nahlodaly. Jednou z nich byl dav Italů čekajících na svého kontroverzního premiéra před prezidentským palácem v den předání jeho rezignace. Živé záběry se daly sledovat na webových stránkách Corriere della Sera. Až překvapivě připomínaly náladu Václavského náměstí z roku 1989. Tato momentka stavu evropské politiky nebyla příliš povzbudivá. Jsou to totiž politikové, kteří mají situaci plně ve své moci.