Dá se vzít omeleta a její ingredience dát zpět do původního stavu? Zhruba takový problém by museli řešit lídři eurozóny a zástupci globálních finančních institucí, pokud by chtěli schůdným způsobem eurozónu předělat. Ať už by to bylo formou vyloučení Řecka, nebo vytvořením takzvaného tvrdého jádra, kolem něhož by bylo volnější seskupení ostatních zemí.
Britský euroskeptik Lord Wolfson podle agentury Reuters nabídnul 250.000 liber (asi 7,5 milionu Kč) tomu, kdo předloží plán, jak eurozónu rozložit, ale tak, aby to s sebou nepřineslo chaos. Za něco, co má snadné řešení, se takové peníze většinou nenabízejí.
Riziko, které by proces rozdělení patrně provázelo, je tak velké, že bývá často citovaným důvodem, proč se rozpad nedá očekávat. Ať už je řeč o eurozóně, či o globálním finančním systému.
Nicméně myšlenka, že by se eurozóna mohla rozpadnout, nebo se alespoň od základů změnit, už nezaměstnává jen euroskeptiky, kteří od začátku říkali, že vznik eurozóny není dobrý nápad. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o tom, že by měnovou unii mohlo opustit Řecko. Zatímco lídři Evropské unie nic takového nechtějí slyšet, šéf takzvané euroskupiny Jean-Claude Juncker připustil, že za každou cenu Řecko v eurozóně udržet nelze.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy zase přišel s nápadem, aby některé členské země eurozóny urychlily a upevnily integraci. Větší zbytek, do něhož by patřily i země, které do EU vstoupí později, by zůstal volnějším seskupením. Něco takového lze ale s úspěchem považovat za kacířství, vzhledem k tomu, že myšlenka založení Evropské unie je založena právě na integraci. Možná to není přesně to, co chtěl Sarkozy říct, rozhodně se tím ale vrátil strašák rozdělení eurozóny na sever a jih.
Problém je v tom, že asi nikdo neuvěří, že by se dala eurozóna nějakým způsobem překonfigurovat, aniž by se tím nezničila důvěra veřejnosti. Zkrátka aby investoři neutíkali víc a dopady na banky nebyly větší, než po pádu obří americké banky Lehman Brothers v roce 2008.
Pokud by člověk věděl, že jeho eura mu stát vymění třeba za nové drachmy anebo na nějakou neodzkoušenou měnu, nechal by je tam, kde jsou? "Myslím, že tohle nemá žádné snadné řešení," podotkl profesor britské Cass Business School Andrew Clare. "Skutečný problém je asi v tom, že by lidi mohli vzít banky útokem," dodal.
Bude řešením krize ECB?
V součanosti evropští politici rozpad eurozóny veřejně nepřipouštějí a snaží se hladat nové cesty z krize. Zatímco mnozí odborníci soudí, že nyní musí pro vyřešení evropské dluhové krize vstoupit rázněji do dění Evropská centrální banka. Dvě hlavní evropské mocnosti, Francie a Německo, se opět přou o další roli ECB.
Francie se snaží prosadit silnější angažovanost ECB v řešení krize a zachránit tak své dosavadní úvěrové hodnocení na úrovni AAA a podporu má i od amerického prezidenta Baracka Obamy. Centrální banka eurozóny zatím přistoupila pouze k omezenému výkupu státních dluhopisů některých zemí, to se však v současné situaci jeví jako nedostatečné.
"Role ECB je zajistit stabilitu eura, ale také finanční stabilitu Evropy. Věříme, že ECB přijme nezbytná opatření k zajištění finanční stability v Evropě," prohlásila mluvčí francouzské vlády Valerie Pecresseová. Paříž je podle ní přesvědčena, že rozdíl ve výnosech mezi francouzskými a německými dluhopisy je neopodstatněný. Ten přitom dnes dosáhl rekordní úrovně 195 bazických bodů.
Německá kancléřka Angela Merkelová ale dala jasně najevo, že Berlín je proti tomu, aby centrální banka eurozóny hrála větší roli v řešení dluhové krize s tím, že pravidla Evropské unie podobné chování centrální banky zakazují. "Tak, jak chápeme naše smlouvy, ECB nemá možnost, aby tyto problémy řešila," řekla Merkelová po jednání s irským premiérem Endou Kennym, který naopak označil zapojení ECB za "konečné řešení pro zastavení šíření nákazy" . Podle Merkelové je jediným způsobem, jak obnovit důvěru trhů, implementace ekonomických reforem a vybudování těsnější evropské politické unie změnou zakládacích smluv Evropské unie.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble dnes při výstoupení proti významnější roli ECB volil ještě ostřejší slova. Využití centrální banky eurozóny pro vyrovnání se s evropskou dluhovou krizí považuje za „špatné řešení“, které by s sebou neslo „nutnost zaplatit velmi vysokou cenu v dlouhodobém časovém horizontu“.
Mezinárodní výzvy k razantnější akci proti rozšiřující se dluhové krizi odmítají i samotní centrální bankéři. Podle nich je hlavně na jednotlivých vládách, aby řešily své dluhové problémy pomocí úsporných opatření a reforem. Veškeré intervence na trhu včetně programu na nákup vládních dluhopisů okrajových zemí eurozóny považují členové Rady guvernérů ECB v čele s Mariem Draghim pouze za dočasné a omezené kroky.
(Zdroj: ČTK, Bloomberg, Reuters, MediaFax)