Český národ o sobě rád smýšlí jako o pupku světa, případně jako o reprezentantech „tlukoucího srdce Evropy“. Někteří poťouchlí autoři by sice Čechy možná rádi přirovnali k jiné části těla, ale berme je pro účely tohoto textu spíše jako výjimku, potvrzující pravidlo. Každopádně nám extrémně lichotí, když o nás zahraniční média informují jako o Švýcarsku střední Evropy. Co na tom, že šlo o poměrně ojedinělý názor, navíc vyslovený výsostně soukromým a v tomto ohledu také zcela zištným subjektem – investičním fondem, spekulujícím na měnové kurzy. Média se tématu „nového Švýcarska“ (pravděpodobně díky nedostatku zajímavějších nadpisů) chytila poměrně srdnatě a na problém bylo zaděláno. Podobně jsme se však chovali v letech 2007-2008, kdy před národ předstoupili premiér (tehdy Mirek Topolánek), ministr financí (tehdy i nyní Miroslav Kalousek) a guvernér České národní banky (tehdy Zdeněk Tůma) a svorně nás ujistili, že ekonomická krize se zastaví na úpatí Krušných hor, přeskočí nás a znovu se objeví až na Slovensku. Poměrně kyselý výraz na tváři Zdeňka Tůmy sice dával tušit jeho skutečný názor, ale kdo by to tehdy bral vážně...
Rychloposuvem se dostáváme do poloviny listopadu roku 2011. Měna „nového Švýcarska“ přišla od srpna tohoto roku proti společné měně euro o 7,76% a obchoduje se na nejslabších úrovních za více než rok. Oproti americkému dolaru je situace ještě o kousek palčivější, zde ztrácíme od konce srpna již více než 15%. Ve světle odhadů, že německá ekonomika v roce 2012 vzroste o 0,8%, muselo i relativně houževnaté a odbojné Ministerstvo financí ČR snížit předchozí odhady růstu ekonomiky z 2,5% na pouhé jedno procento. Můj osobní odhad je, že i tato úroveň je zbytečně optimistická, ale pravdivost tohoto názoru prověří jenom čas. Další bolestnou připomínkou naší zranitelnosti byly nedávné – opět nikterak překvapivé – informace z evropských bank, operujících formou poboček nebo dceřiných firem také na našem území. Nejprve spláchla investorům hračky do kanálu rakouská (340,5 CZK, -2,30%), která „poopravila“ odhady svého hospodářského výsledku a oproti původně odhadovanému zisku 800 milionů euro nyní předpovídá ztrátu téměř jednu miliardu euro. Toto číslo však nejspíše nebude konečné, zejména bude-li pokračovat hnilobný proces na trhu evropských státních dluhopisů. Na počátku tohoto týdne ohlašovala své čtvrtletní výsledky italská (0,75 EUR, 2,31%) SpA. U ní trh pracoval s odhadem zisku ve výši 7,4 milionu euro, banka však za třetí čtvrtletí oznámila ztrátu 10,6 miliardy euro. Hlavním důvodem je zde odpis goodwill ve výši 9,6 miliardy EUR, banka však přesto musí navýšit kapitál o 7,5 miliardy a plánuje masivní propouštění. Netřeba dodávat, že po této zprávě se akcie okamžitě propadly o 10% a prozatím se nezotavily.
Utěšovat se tím, že Česká republika je jakýmsi zázračným řízením osudu od dopadů problémů v Evropě chráněna, je naivní. I když je český bankovní sektor díky vrozené opatrnosti a podezíravosti Čechů relativně stabilní, nelze jej považovat za neprůstřelný. Banky disponují dostatkem likvidity, na druhé straně však v jejich knihách leží nemalá expozice na churavý nemovitostní sektor, který prozatím mnoho známek oživení nevykazuje. Očekávané zpomalení ekonomiky, rostoucí delikvence na některých úvěrových produktech a stagnace či pokles realitního trhu nám mohou ještě pořádně zatopit. Barbaři jsou už před branami...
Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin