Kontraproduktivní snižování deficitů?

Mohou být úsporná opatření kontraproduktivní? Může omezení vládních výdajů vést k takovému poklesu aktivity, že se fiskální ukazatele ještě zhorší? Standardní modely s tímto efektem nepočítají. Pokud by fungoval, platilo by například, že zvýšení vládních výdajů by ve skutečnosti vedlo k nižším deficitům – vyšší růst by zvýšil daňové příjmy natolik, že by více než vyvážily růst výdajů. Tyto teorie byly několikrát testovány v USA a vždy se ukázalo, že nejsou pravdivé.

V Evropě se v současné době pozornost upírá spíše k poměru dluhu k HDP. Úsporná opatření by pak byla kontraproduktivní v případě, že kvůli nim poklesne produkt natolik, že poměr dluhu k HDP vzroste. A ten je finančními trhy často brán jako ukazatel udržitelnosti. Nižší deficity by tak ve skutečnosti mohly zvýšit tenzi na finančních trzích. Následující úvaha ukazuje, že k tomu skutečně může dojít, ale pouze v krátkém období. V delším období se musí poměr dluhu k HDP zlepšit, i pokud deficity sníží HDP.

Krátkodobě by úspory mohly fungovat negativně následujícím způsobem: Například Itálie má poměr dluhu k HDP na 120 %. Dejme tomu, že sníží deficity o 1 % HDP, a to poklesem výdajů. Pokud je multiplikátor 1,5, snížení výdajů vyvolá pokles HDP o 1,5 %. To samo o sobě znamená, že poměr dluhu k HDP vzroste o 1,8 procentního bodu. Což je více, než snížení dluhu dosažené omezením výdajů.

V delším období je ale situace rozdílná. Většina modelů předpokládá, že ekonomika se po počátečním poklesu zotaví – HDP se vrátí na trendovou linii, ale dluh ne. A i pokud návrat na trend u HDP nepřijde, permanentní snížení deficitů znamená dlouhodobě nižší růst dluhu ve srovnání s růstem HDP. Počáteční nárůst poměru dluhu k HDP tak bude časem eliminován. Jen extrémní verze modelů počítají se snížením dlouhodobého růstu HDP.

U současné krize v eurozóně tak je klíčovou otázkou to, zda se trhy zaměřují na krátké, či dlouhé období. Zájemci o italské dluhopisy by se měli zajímat o dlouhodobý efekt snižování deficitů. A ten bude téměř s naprostou jistotou pozitivní. Pokud ale trhy racionální nejsou a reagují jen na krátkodobý efekt, výsledek může být rozdílný.

Co by tedy měly vlády dělat? Vzdát se úsporných opatření, protože finanční trhy možná reagují jen na krátkodobý vývoj? To by pouze oddálilo nutnost řešení problému do budoucna. Je tak těžké tvrdit, že by země eurozóny měly upustit od snižování deficitů, protože výsledek bude patrný až za delší dobu.

Uvedené je výtahem z „Can austerity be self-defeating?“ od Daniela Grose.

(Zdroj: VOX)