Finanční trhy se snaží strávit to, co je obecně vnímáno jako dobré zprávy přicházející z Evropy. Jde zejména o podporu Itálie a pravděpodobně i Španělska ze strany MMF financovanou ECB. Je tu i dohoda nad fiskálním dohledem v EU, na jejímž základě by ECB agresivněji intervenovala na dluhopisových trzích. A pokud k tomu dojde, může se otevřít cesta k eurodluhopisům.
V následujících dnech ovšem stále existuje velký prostor pro zklamání. Angela Merkelová nepodpoří podle agentury Reuters ani eurodluhopisy, ani další intervence ECB. Může jít jen o vnitřní německou hru, ukazuje ovšem na vysokou míru odporu k vyšší fiskální integraci v EU.
K tomu se přidávají následující argumenty:
1. Stále neexistuje jasná cesta k fiskální integraci, která by zahrnovala transfery z relativně bohatých do relativně chudých ekonomik.
2. Neexistuje ani jasná cesta směrem k nové rovnováze. Přísnější fiskální dohled znamená, že by tato rovnováha byla dosažena deflací v zadlužených ekonomikách. V celkovém prostředí nízké inflace to znamená pouze hlubší recesi.
3. Není tu ani koordinovaná celoevropská snaha o rekapitalizaci bankovního sektoru.
4. A patrný není ani náznak stimulační politiky, která by vyvážila ochabující poptávku.
Nejde o žádné detaily. Získání kontroly nad dluhovou krizí je kriticky důležité, prohlubování recese ale nezastaví. Ti, kteří věří jen v mírnou recesi, se mohou podívat například na vývoj čínských vývozů do Evropy. Ty se propadají rychleji než exporty do USA, a to z důvodu prudce klesajících spotřebitelských výdajů. Zabrzdit tento vlak směřující do hluboké recese je stále těžší.
Dokonce ani ECB, která představuje poslední naději, nemůže efektivně jednat, pokud dojde ke kolapsu evropského bankovního systému. A ten se zdá s každým dalším dnem pravděpodobnější. Signálem prudce rostoucí poptávky po hotovosti je například neschopnost ECB sterilizovat své nákupy aktiv. Evropa čelí krizi v plné síle.
(Zdroj: Tim Duy’s Fed Watch)