Evropští politici bijí na poplach. Summit eurozóny by měl dát odpověď na otázku, zda eurozóna míří ke smutnému konci. Důsledky by byly cítit po celém světě. Úkoly, které unie řeší, jsou propojeny.
Nedostaneme další šanci, varoval francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Dramatizace byla zcela namístě. Pokud šéfové států a vlád nenajdou během nynějších několika desítek hodin řešení krize, která hrozí otřást eurozónou i celou Evropskou unií, v pondělí ráno trhy dokonají zbytek.
1. Hledání rychlého receptu
Nejakutnější je domluvit se, kde najít dost peněz pro případ, že je budou potřebovat země jako Španělsko nebo dokonce Itálie. Dosud zřízené fondy by na to nestačily. Německo trvá na tom, že do hasicího přístroje nepovolí dát žádné peníze, když nebudou schváleny změny zaručující rozpočtovou disciplínu. Chce automatické tresty těm, kdo ji poruší.
Státy eurozóny by si měly vepsat závazek rozpočtové vyrovnanosti do svých ústav. To by ale nešlo ihned. A Česko, které by se v budoucnu mělo stát součástí eurozóny, se toto řešení nelíbí – odmítá ztrátu suverenity při tvorbě rozpočtu.
2. Jak se dostat ke změně
Německo chce dostat dohodu do smluv EU. Ratifikace však trvá příliš dlouho. Proto Německo, souhlasí, že je sice třeba pokusit se dosáhnout dohody všech sedm¬advaceti, ale když to nepůjde, domluví se jen sedmnáct zemí eurozóny. K nim by se mohly připojit další země. Problém otevření smluv by se tak jen odsunul do budoucna.
Dohodu by potom ještě více ohrožovaly debaty, které části unijních smluv změnit. Některé země by se jistě pokusily vyjednat si za souhlas pro sebe další výhody. Pravděpodobnost, že by se v takovém případě podařilo najít dohodu, není po zkušenostech například s přípravou lisabonské smlouvy velká. Česko v takovém případě hovoří o potřebě vypsat referendum.
3. Rozdělení Evropy
Hodně vsadila Británie. Její premiér David Cameron pohrozil, že vetuje jakoukoli dohodu, pokud nedostane záruky, že to, co si dohodne eurozóna, se nedotkne regulace finančního sektoru. Nechce, aby ji pocítily banky v londýnské City. Výhrady má i Dánsko.
V případě vzniku silné eurozóny by například Česko stálo před volbou, ke komu se připojit. Většina z desítky zemí mimo eurozónu počítá, že se k ní v budoucnu připojí. Pokud by jich bylo více, tím obtížněji by Praha mohla zůstat stranou.
4. Boj o suverenitu zemí
Hlavolamem bude najít shodu mezi těmi, kteří v zájmu záchrany eurozóny požadují dohled nad parlamenty, které schvalují národní rozpočty. To chce hlavně Německo, které se obává, že jeho peníze by se jen přesouvaly na splátky dluhů rozmařilých zemí. I v Berlíně by však museli brát ohled na názor Ústavního soudu, který klade důraz na respekt k suverenitě.
Francie a další státy jižního křídla tvrdí, že cenou za více disciplíny a vnějšího dohledu má být také více vzájemné solidarity. Proto chtěly větší zapojení Evropské centrální banky. Dosavadní příměří mezi kancléřkou Merkelovou a prezidentem Sarkozym bude na summitu jistě podrobeno zkoušce.
5. Role ECB
Německo vytrvale vzdoruje naléhání, aby se Evropská centrální banka více zapojila do řešení krize eurozóny. Proto chce její zásahy co nejvíce omezit a podmínit. Při debatě, jak připravit dost peněz pro případnou pomoc Španělsku nebo Itálii, se bude mluvit o tom, zda neuvolnit ruce Evropské centrální bance. Ta by mohla přímo pomáhat zemím, které budou mít potíže s prodejem svých vládních dluhopisů.
Pravděpodobnější však je, že Evropská centrální banka by nepomáhala jednotlivým vládám, ale vykupovala by přímo nesplácené úvěry. Tím, že by nepouštěla nové peníze do ekonomiky, by se vyhovělo obavám z rozpoutání inflace.
Související články na IHNED.cz
Zpřísníme fiskální pravidla, dohodli se lídři eurozóny. Česko váhá s miliardovou pomocí
Co by pro Česko znamenal rozpad eurozóny? Ptejte se hlavního ekonoma ČSOB
Centrální banky se chystají na "život po euru". Následují tak přípravy firem na krach eurozóny