Výnosy státních dluhopisů většiny evropských zemí se během několika dní, které zbývají do Silvestra, s největší pravděpodobností již příliš nezmění a do roku 2012 vstoupíme s nebývale vysokými úrokovými sazbami placenými státy na dluhopisech se střednědobou a dlouhodobou splatností. Podstatnou část těchto dluhopisů drží evropské banky, které jsou zároveň poskytovateli dlouhodobého financování pro řadu firem. Připojme k tomu potřebu navyšování kapitálu bank díky novým regulacím a potřeby jejich vlastního dlouhodobého financování a máme zaděláno na poměrně velký problém. Jak dlouho bude asi trvat, než začnou banky po svých klientech, z nichž řada zatím slouží jako bezpečné útočiště, vyžadovat stejně vysoký úrok, jako platí jejich vláda?
Na druhou stranu je jasné, že ECB spolu s jinými centrálními bankami nedopustí, aby se evropský bankovní sektor dostal do větších likviditních problémů. Viděli jsme to před několika týdny na koordinované intervenci při nedostatku krátkodobé dolarové likvidity na evropském mezibankovním trhu. Likvidita je zaplaťpánbůh nedotknutelnou hodnotou. Ať už politici rozehrávají jakékoliv hry, je jim jasné, že dopustit run na jakoukoliv evropskou banku by byla za stávající situace smrtelná chyba. Přidejme navíc vystresovaného investora, který drží většinu svých investic na krátkodobých peněžních instrumentech a vyjde nám opačný problém než v předchozím odstavci. Na krátkých splatnostech budou mít banky tolik prostředků, že nebudou vědět, co s nimi.
Vžijme se do situace klienta, který si bude chtít v následujících letech profinancovat za předkrizových okolností životaschopný projekt. Na první pohled se nabízí varianta využít přebytečné likvidity na mezibankovním trhu a půjčovat si krátkodobě. I kdyby mu to jeho banka dovolila (což je téměř vyloučeno), vyžadovalo by to z jeho strany značnou dávku gamblerství, které není v dnešní době zrovna vítanou ctností. Nezbude mu, než si zčásti zafixovat sazbu na delší dobu, tj. draze.
Výše uvedené předpokládá, že nedojde k tomu nejhoršímu, čímž by byl rozpad eurozóny. Přesto vidíme, že i za podmínek relativně pozitivního vývoje nás čekají v příštím roce velké problémy. Tento typ kreditní nákazy, jehož jsme nyní svědky, se totiž nešíří rychlostí blesku, nýbrž spíše plíživě, podobně jako cunami, kdy trvá nějakou dobu, než vlna doběhne do míst největší zkázy. Budeme si proto muset ještě chvíli počkat, než voda opadne.
S blížícím se rokem 2012 jsem tak trochu naivně očekával, že se začnou objevovat články o konci Mayského kalendáře a jeho vlivu na kapitálové trhy, podobně jako se na přelomu tisíciletí objevila hysterie Y2K. Důvodem, proč tomu tak není, je snad fakt, že realita zdaleka překonává jakékoliv fikce, které si člověk v této souvislosti umí představit a jednoduše není třeba psát o něčem, co aktuálně prožíváme.