Rizika narůstají a působí oběma směry. Budoucí vývoj, na který se centrální banky snaží s předstihem reagovat, je tedy značně zastřený. V zemích střední Evropy je situace v zásadě modifikací téhož dilematu: Na jedné straně se značně zhoršuje výhled pro reálnou ekonomiku a mizí poptávkové inflační tlaky, na straně druhé inflace je zvýšená a hrozí ji tlačit vzhůru slabá měna. V pozadí stojí vliv eurozóny, která se stává negativním impulsem pro ekonomiku i měny.
Nejvíc podpořit ekonomiku by potřebovalo Maďarsko, ale zároveň je to země, která je nejvíce zranitelná dluhovou krizí. Centrální banka potřebuje forint bránit kvůli vnějšímu zadlužení a ve výsledku je pravděpodobné, že zdejší sazby dál porostou. Naopak polská ekonomika je suverénně nejrychlejší, ale přesto je u ní největší šance v rámci regionu, že centrální banka sazby sníží. ČNB se nachází někde uprostřed a předpokládáme, že české sazby zůstanou i po posledním letošním hlasování beze změny.
Důkazů zhoršování situace přišla z české ekonomiky celá řada. Z těch posledních uveďme zpomalení růstu průmyslu na 1,7 procenta, maloobchodu na 1,5 procenta a pokles HDP za třetí kvartál o 0,1 procenta. Stejně tak data z eurozóny ukazují na směřování dolů a spolu s tím klesá výhled pro externí poptávku. K tomu bude česká vláda pokračovat v konsolidaci státních financí, která bude muset být kvůli slabší ekonomice výraznější. Domácí poptávka ještě nezačala generovat inflační tlaky (jádrová inflace byla v listopadu stále těsně záporná) a s tímto výhledem ani nezačne.
Potenciálním rizikem je růst cen potravin, zvýšení DPH a regulovaných cen, respektive druhotné dopady na inflaci. Vzhledem k utlumené domácí poptávce se ale dá čekat, že inflační očekávání se tímto neodbrzdí.
Důležitým faktorem pro měnovou politiku je momentálně kurz koruny. Její oslabení zvýrazňuje dopad dražší ropy a potravin na ceny. Horší vývoj v eurozóně a právě slabší koruna posouvají centrální banku od jejího základního scénáře k alternativnímu. Ten na rozdíl od něj nepočítá se snižováním úrokových sazeb. Roli uvolňování měnových podmínek převzal měnový kurz a utlumil tím potřebu snižovat úrokové sazby. I přes značné oslabení, které od začátku září činí skoro 6 procent, stále nejde o situaci, kdy by centrální banka musela domácí měnu bránit. Tuto potřebu nevyvolává ani vnější zadlužení, které je u ČR nízké.
Komentáře centrálních bankéřů z poslední doby vyjadřují nejistotu, jež nyní panuje. Nenaznačují jasný směr, kterým by se měly úrokové sazby vydat. Přišlo pár varování před dalším oslabováním koruny, ale i názor, že nejde o impuls ke zvyšování sazeb. Žádný zástupce bankovní rady jasně nepodpořil snižování sazeb, se kterým počítá platná prognóza. I z tohoto pohledu se jeví stabilita sazeb být nejpravděpodobnějším výsledkem nadcházejícího jednání. Také v dalších měsících předpokládáme sazby beze změny. Riziko, že s výhledem pohne koruna či ekonomická prognóza, je však větší než dříve.
Jednání ČNB o sazbách proběhne ve středu 21. prosince za účasti všech členů bankovní rady a rozhodnutí bude oznámeno téhož dne ve 13:00. Celou analýzu si mohou klienti Patria Plus stáhnout v PDF formátu ZDE