Německo dosáhlo minulý rok přebytku běžného účtu ve výši 5,7 % HDP, což je dokonce více než 5,2% přebytek dosažený Čínou. Tyto přebytky musí být někde ve zbytku světa recyklovány – neznamenají nic jiného, než přebytek úspor nad domácími investicemi. Země, která má přebytek běžného účtu, musí z definice hromadit zahraniční aktiva a tak zvětšovat mezinárodní ekonomické problémy. Čína většinu svých úspor recykluje nákupem amerických aktiv, což se projevuje zejména růstem jejích měnových rezerv. To vedlo v posledních deseti letech k obrovské poptávce po amerických vládních dluhopisech a k poklesu jejich výnosů na mimořádně nízké úrovně. Poslední pokusy o vyřešení problémů v Evropě tak nebudou úspěšné, protože se vůbec nezabývají tím, jak bude německý přebytek recyklován, když jih Evropy směřuje k fiskální konsolidaci.
Vedení eurozóny možná sní o tom, že německý přebytek klesne sám o sobě. Ve skutečnosti ale existují jen dva způsoby, jak k tomu může dojít. Buď klesnou německé exporty relativně k importům, nebo vzrostou dovozy relativně k vývozům. Pokud jih Evropy klesne do recese, pravděpodobně se naplní první možnost. Druhá se naplní, bude-li Německo souhlasit s podporou domácí poptávky nad úroveň, které jsme byli svědky v minulých letech. Pokud ale poptávka vzroste, je pravděpodobné, že se zvýší i inflace. Pro eurozónu jako celek by to bylo pozitivní: Nižší růst mezd na jihu doprovázený vyšším růstem v Německu a dalších zemích na severu by umožnil posun v konkurenceschopnosti a nehrozila by celková deflace. Není ale jasné, zda Německo s jeho odporem k inflaci na toto řešení přistoupí.
A co se přijde, pokud nenastane ani jeden scénář? Němci mohou investovat mimo Evropu, ale poslední roky ukázaly, že své investice nejraději drží v eurozóně. Pokud však jih Evropy nebude dále vydávat velký objem vládních dluhopisů, možná uvidíme německé korporace, jak ve Španělsku, Portugalsku nebo Řecku staví nové továrny. Podobně mohou jít nadbytečné německé úspory do tamních nemovitostí, nebo v horším případě do nějakých nově vytvořených pochybných cenných papírů. I v případě, že země eurozóny dosáhnou fiskální spásy, stále mohou podléhat ekonomickým a finančním krizím. Dokud německý přebytek běžného účtu neklesne, bude riziko opakovaných krizí velmi vysoké.
Uvedené je výtahem z „Why the eurozone deal will fail“ od Stephena Kinga, hlavního ekonoma .
(Zdroj: FT)