Zlato se považuje za aktivum, které poskytuje zajištění proti inflaci. Já jsem ho ale vždy vnímal šířeji – jako zajištění proti vládám, které se vymkly kontrole a sledují nezodpovědnou fiskální a monetární politiku. Ke konci minulého týdne se cena zlata propadla o 4,2 % na 1.602 dolarů za unci. Podporu našla na 200denním klouzavém cenovém průměru. Může to být způsobeno tím, že se vlády zaměřují na fiskální a monetární disciplínu? To by byl přehnaný optimismus.
Uvedené oslabování ceny zlata se totiž dá interpretovat i tak, že vlády narazily na limit své nezodpovědnosti. Již nemají další možnosti, jak eliminovat či zakrýt fiskální chaos, a dokonce ani nemohou svou nadměrnou dluhovou zátěž snížit inflací, i když to zkoušely. Evropské vlády vytvořily velký plán, který ale krizi neukončil. Přichází tedy konečná fáze hry, která zahrnuje neúspěšné aukce vládních dluhopisů, vládní defaulty, kolaps eura a evropských bank, deflaci a depresi. To je ale zase přehnaný pesimismus.
Pravděpodobnější je to, že vlády po celém světě nenechají padnout globální ekonomiku do recese – ta by se mohla rychle přeměnit v depresi. Možnosti fiskální stimulace jsou možná omezenější než před třemi lety. Vždy je ale možné použít další kolo masivního kvantitativního uvolňování. Pokud k tomu dojde, zlato se může od 200denního klouzavého průměru zase rychle odrazit.
Jestliže se tak nestane, důvodem bude to, že investoři budou za jediné bezpečné aktivum považovat americký dolar a americké vládní dluhopisy. Minulý týden se jeden z našich klientů v Kansas City, který drží pouze dlouhé pozice, zajímal zejména o to, jak zachovat hodnotu investic v případě velmi negativního vývoje. Závěr zněl, že musí nakoupit dolary a americké vládní dluhopisy. Tato strategie doposud fungovala velmi dobře.
Zdroj: Blog Eda Yardeniho