Aktualizováno Podívejme se na následující obrázek: Růst ekonomiky závisel na velkém boomu ve stavebnictví, který živily rostoucí ceny nemovitostí vykazující všechny klasické známky bubliny. Došlo k rychlému růstu úvěrů, většina přitom nešla přes tradiční bankovní sektor, ale přes neregulovaný systém „stínového bankovnictví”. Nyní bublina praská a existují reálné důvody pro obavy z finanční a ekonomické krize. Je to popis Japonska na konci 80. let? Nebo Spojených států v roce 2007? Mohl by být, ale ve skutečnosti hovoříme o Číně, která se stává dalším nebezpečným bodem v globální ekonomice.
Udělat si na čínskou ekonomiku názor není jednoduché, částečně proto, že je obtížné zjistit, co se v ní skutečně děje. Všechna ekonomická data jsou v nejlepším případě velmi nudnou formou science fiction, v případě Číny to ale platí dvojnásob. A pokud se obrátíme pro radu na nějakého experta na Čínu, nepomůže to, protože každý vypráví jiný příběh. Nicméně i oficiální data budí obavy a poslední zprávy jsou dost dramatické.
Na čínské ekonomice bylo během posledních deseti let nejvíce zarážející to, jak spotřeba domácností zaostávala za celkovým růstem. Nyní tvoří spotřeba jen asi 35 % HDP, tedy přibližně polovinu toho, co v USA. Čínské zboží totiž do značné míry kupuje právě americký spotřebitel, protože Čína pro zachování svého průmyslu stále více spoléhala na obchodní přebytky. Ještě větší význam ale mají investice, které se vyšplhaly na téměř polovinu HDP. Evidentní otázka zní: Pokud je spotřebitelská poptávka tak slabá, jaká je motivace k investicím? Odpovědí je do značné míry neustále se nafukující bublina na trhu nemovitostí.
V současné době je jasně patrné, že tato bublina praská. Jakou škodu v čínské a světové ekonomice napáchá? Podle některých neexistují důvody k obavám, protože Čína má silné a chytré vedení, která udělá všechny potřebné kroky, aby se země vypořádala se zpomalením. Ač to nebývá otevřeně řečeno, uvedené implikuje, že Čína může potřebné kroky učinit proto, že se nemusí starat o komplikace, které přináší demokracie. Podobné ujišťování ale zaznívalo v případě Japonska v 80 letech. A stejně tak jsme slýchávali, že Spojené státy by nikdy, ale opravdu nikdy, neopakovaly chyby, které dovedly Japonsko do ztracené dekády. Existují přitom náznaky toho, že čínská vláda sice není omezena vládou práva, ale svazuje ji korupce.
Doufám, že mé obavy jsou přehnané. Jenomže čínský příběh se až příliš podobá tomu, co jsme dříve viděli jinde. Světová ekonomika již nyní trpí kvůli problémům Evropy a další epicentrum krize opravdu nepotřebuje.
Uvedené je výtahem z „Will China Break” od Paula Krugmana.
(Zdroj: NYTimes)