Aktualizováno Během posledních tří let se řešení ekonomických problémů v eurozóně, USA i Číně neustále odsouvalo do budoucna. Vedení těchto zemí se vyhýbalo těžkým rozhodnutím, která jsou nutná ve vztahu k jejich fundamentálním ekonomickým, finančním a fiskálním problémům.
„Eurozóna si není ochotna přiznat, že některé z jejích členských zemí jsou insolventní a neschopné přežití a růstu v monetární unii,“ definuje Roubini klíčový problém na evropském kontinentu. Spojené státy pak odkládají fiskální konsolidaci a vyhýbají se strukturálním reformám – investicím do infrastruktury, vzdělání a dovedností a změně energetické politiky, které jsou nezbytné pro obnovení potenciálního růstu. Čína si dále zachovává slabou měnu s cílem podpořit exporty a investice, v tomto ekonomickém modelu jsou ale úspory příliš vysoké a spotřeba nízká.
Viceprezident Evropské centrální banky Vitor Constancio tento týden prohlásil myšlenku o rozpadu eurozóny za absurdní a nepředstavitelnou. Roubini však varuje, že právě takové politické úvahy brání evropským lídrům činit pevná rozhodnutí, která by vedla ke skutečným výsledkům v dlouhodobějším horizontu, a mohou vést ve svém důsledku k měnovým i obchodním válkám.
V USA se politické vedení vyhýbá bolestivým rozhodnutím kvůli blížícím se volbám, v Číně kvůli změně ve vedení země naplánované na rok 2012 a v eurozóně kvůli neschopnosti koordinovat politiku mezi 17 vládami členských zemí unie.
V roce 2012 se ale jasně ukáže, že tento přístup představuje hru s nulovým součtem. Pokud je slabá domácí poptávka, každá země bude mít ráda slabou měnu, která by oživila růst podporou čistých exportů. Pokud se ale obchodní bilance jedné země zlepší, u druhé se musí zhoršit. Tenze na měnových trzích pak mohou vést k měnovým válkám a nakonec k válkám obchodním.
Další posun řešení do budoucna tak bude v roce 2012 těžší. Několik zemí eurozóny bude možná donuceno k restrukturalizaci dluhu a dokonce i k odchodu z měnové unie. Zpomalení v Číně se může dokonce blížit tvrdému přistání. A trhy v USA se mohou začít více obávat politického patu, který komplikuje řešení problémů a podporuje neudržitelný dvojí deficit. Pokud budou největší ekonomiky světa hrát tuto hru ještě jeden rok, nakonec narazí. Nejdéle v roce 2013, ale možná již příští rok se objeví perfektní bouře druhé recese v USA, neřízené defaulty v eurozóně a tvrdé přistání v Číně.
(Zdroj: EconoMonitor, CNBC)