Řada komentářů k americkému hospodářství dnes vyvolává dojem, že jeho problémy by měli vyřešit ekonomové. Washington ale bystrými ekonomy oplývá, a přesto problémy trvají. Ekonomika je jako mrak: jedině ten, kdo je uvnitř, pozná, jak je rozptýlená – a že tím podstatným jsou částice páry, z nichž se skládá.
Podobně platí, že ekonomika je souhrnem transakcí zahrnujících zboží a služby, povětšinou dodávaných obchodními podniky. Rozhodující je jejich chování a to nelze dostatečně dobře sledovat ze vzdálené perspektivy ekonomických modelů a statistik, ale jedině v terénu – tam, kde se ekonomika buduje, kde se rozpadá a kde je potřeba ji opravit.
V terénu existují dva druhy podniků: ty, které spoléhají na vynalézání, a ty, které spoléhají na vykořisťování. V každé ekonomice nalezneme obojí, ale zdravá ekonomika upřednostňuje vynalézavost. Ta tříbí smysl pro podnikavost, který ze Spojených států udělal ekonomického tahouna. Americká ekonomika však dnes bohužel dává přednost vykořisťovatelům.
Hospodářský rozvoj prochází cyklem, který začíná u mladých, vynalézavých podniků, které zavádějí nové produkty, služby a procesy. Časem však, když uspějí, mnohé novátorské firmy se mění ve vykořisťovatele. Nasytí své trhy, dojdou jim nové myšlenky a zpohodlní. Namísto vývoje nových produktů rozšiřují svůj sortiment, tlakem na pracující si snižují náklady, lobbingem u vlád si zajišťují příznivé zacházení, spojují se s konkurenty, aby omezovaly konkurenci, a manipulují se zákazníky, aby z nich vymáčkly poslední halíř.
V důsledku toho samozřejmě ochabuje schopnost těchto podniků bránit se kreativním výzvám další vlny vynálezců – svižných nových firem, jimž tučné staré korporace čelí – a koloběh destrukce a rekonstrukce začíná nanovo.
Srovnejme si to s Amerikou finančních sanací, kde se tuční sumci považují za „příliš velké na krach“. Ve skutečnosti jsou mnozí z nich příliš velcí – anebo přinejmenším příliš špatně řízení – na úspěch. Čím si jinak vysvětlit, proč významné banky a pojišťovny vsadily svou budoucnost na hypotéky, jež by už povrchní průzkum označil za veteš? Jejich vrcholní manažeři buď nic nevěděli, anebo se cynicky domnívali, že jim to projde, zatímco dalším manažerům těchto firem to buď bylo jedno, anebo se jim nedařilo se svými šéfy promluvit.
Tento americký problém sahá daleko za finanční sanace. Na každý a – vynalézavé novátory par excellence – připadají elektrárenské společnosti se svými útulnými daňovými dohodami, smluvní partneři ministerstva obrany žijící z rozpočtů vlád a farmaceutické firmy, které si své inovace kupují a ceny určují podle toho, co trh ještě unese, a to díky patentům, které jim udělují vlády, aniž by však bděli nad jejich držiteli.
Nadto řada mladých amerických firem právě přechází k vykořisťování. Zatímco tradičně podnikatelé obvykle vytvářeli udržitelné dědictví, dnes mnozí z nich usilují o urychlený prodej akcií, aby si rychle přišli k penězům. To může být nesmírně dysfunkční, neboť to ukrajuje velkou část z toho, co je ještě třeba se naučit.
Když se ekonomové chlubí skvělou produktivitou Ameriky, mají na mysli novátorství – vynalézání způsobů jak dělat věci lépe, zejména díky lepším postupům. Značná část této „produktivity“ je ale ve skutečnosti destruktivně kořistnická. Vzpomeňme na všechny ty korporace, které při propadu ceny akcií propustily velké počty lidí, ponechaly si špatně placené, přepracované zaměstnance a vyhořelé manažery, zatímco výkonní ředitelé se ze situace vyzuli i se svými bonusy.
Abychom si osvětlili, kam to vede, představme si společnost, která propustí všechny své dělníky a pak expeduje zakázky ze skladových zásob. Ekonomické statistiky by její počínání zaznamenaly jako mimořádně produktivní – samozřejmě jen do chvíle, kdy by jí došly zásoby. Americkému podnikání právě zásoby docházejí.
Pohlížíme-li na situaci touto optikou, současné ekonomické problémy Ameriky nelze vyřešit žádnou rychloopravou. Propustit zaměstnance nebo i tisknout peníze může být snadné, což však už neplatí pro snahu změnit dysfunkční chování. Ekonomiku USA budou muset opravit tamní podniky, jeden po druhém, přímo v terénu. Budou se muset změnit přístupy a to bude vyžadovat obrovské odhodlání a trpělivost – což jsou vlastnosti, jichž je dnes podle všeho v USA nedostatek.
Začít by se mělo v řadách amerických výkonných ředitelů, které je třeba očistit od žoldáků, aby se povzbudilo skutečné vůdcovství. Tohle je snadná část: odstraňte nehorázné kompenzační balíčky a uvidíte, jak se žoldáci sami vytratí. Převzít vedení pak budou moci ti, kdo mají zájem budovat a udržovat slušné podniky – a chápou, že takové snažení vyžaduje týmovou práci.
Budování úspěšných podniků chce čas – čas věnovaný vynalézání lepších produktů, účinnějšímu poskytování služeb zákazníkům a podpoře pracujících způsoby, které posílí jejich loajalitu. Svůj význam mají i symboly: mělo by se například upustit od výrazu „lidské zdroje“, poněvadž velký podnik není souborem vyčleněného kapitálu, nýbrž komunitou angažovaných lidských bytostí.
Veřejná podpora by se měla přesunout od ochrany velkých zavedených korporací k motivaci růstu novějších podniků. A nováčky je potřeba odrazovat od spěchu do náruče krátkozrakých burzovních analytiků (a nejednu zavedenou korporaci by bylo na místě pobídnout, aby se z jejich náruče vyvázala). Zároveň je zapotřebí využít regulace a zdanění ke zkrocení ničivého jednodenního obchodování a dalších kořistnických spekulací, které vytlačují udržitelné investice a narušují regulérní obchodní aktivity.
Co teď americká ekonomika potřebuje především, jsou manažeři, kteří se vyznají ve své branži a záleží jim na ní. Armády manažerů s titulem MBA, kteří jsou obecně vyškoleni k řízení všeho, ale konkrétně ničeho, nejsou součástí řešení, ale problému. Totéž platí pro ekonomy, kteří se zabývají studiem mraků, aniž by se kdy namočili.
Autorem textu je Henry Mintzberg - profesor manažerských studií s Cleghornovým stipendiem na McGillově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org