Rok 2011 začal oživením. Přestože bylo slabé a nevyrovnané, představovalo naději. Dnes stojíme na konci roku, oživení se v mnohých vyspělých ekonomikách zastavuje a někteří investoři dokonce zvažují následky možného rozpadu eurozóny a vývoje, který by byl horší než v roce 2008. Z letošního vývoje si můžeme vzít čtyři hlavní poučení:
Zaprvé, po krizi v letech 2008 – 2009 je světová ekonomika náchylná na ustrnutí v částečných rovnováhách. Ty nejsou ničím novým, známe je z runů na banky či z útoků proti měnovým kurzům. Nyní je jasnější i to, že se týkají rovněž vládního dluhu. Pokud začnou investoři pochybovat o solvenci některé vlády, porostou výnosy jejích dluhopisů a vzdálenost mezi solvencí a defaultem se začne zmenšovat. Pokud pak není zajištěna likvidita, nebezpečí narůstá.
Zadruhé, neúplné kroky ekonomické politiky mohou situaci zhoršit. To bylo patrné poté, co setkání na vysoké úrovni vyústila v sliby, z nichž se naplnila jen polovina. Důvodem je pravděpodobně to, že tato jednání ukázala omezení, kterým dnes politika čelí. Obvykle vycházejí z nesouhlasu mezi jednotlivými zeměmi. Je jasné, že poučka o tom, že „je lepší to zkusit a neuspět, než to nezkusit vůbec“, není vždy pravdivá.
Zatřetí, finanční investoři jsou schizofrenní ohledně fiskální konsolidace a růstu. Reagují pozitivně na zprávy o fiskální konsolidaci, pak ale reagují negativně na to, že vede k pomalejšímu růstu. Podle některých odhadů MMF není potřeba nějak velkých multiplikátorů na to, aby konsolidace a následný nízký růst rizikové spready dluhopisů zvýšila namísto toho, aby je snížila. Konsolidace a snížení dluhu je přitom třeba, mělo by ale jít o maratón, ne o sprint.
Začtvrté, vnímání formuje realitu. Ať již to je správné či ne, koncepční rámce se mění s tím, jak se mění události. A když se tak stane, není cesty zpět; patrné to bylo například u Itálie. Během léta se nic moc nedělo, když ale začala být považována za rizikovou, toto vnímání již nezmizelo. Podobně je tomu s úvahami o rozpadu eurozóny. Jejich vliv již nejde jednoduše vymazat a mnozí investoři se věnují plánům pro případ, že by k rozpadu skutečně došlo.
Není již žádná naděje? To se říci nedá, ale dosáhnout oživení bude těžší, než před rokem. Bude třeba vytvořit důvěryhodné a realistické plány na fiskální konsolidaci a vytvořit likviditu, která eliminuje částečné rovnováhy. Nutné je nejen plány oznamovat, ale i plnit. A všichni, kterých se to týká, budou muset mnohem více spolupracovat.
Autorem je Olivier Blanchard.
(Zdroj: EconoMonitor)