Čína a Japonsko ohlásily rozsáhlou měnovou dohodu, která by měla pozvednout renminbi na významnější roli v mezinárodním obchodu. Mezi dohodnutými kroky je přímá podpora obchodu s použitím čínské a japonské měny bez toho, aby nejdříve došlo ke směně za dolary. Japonsko by také mělo držet renminbi ve svých devizových rezervách.
Barry Eichengreen z University of California se domnívá, že dohoda je v souladu s čínskou strategií zaměřenou na širší využívání renminbi v globální ekonomice. První fázi strategie tvoří použití renminbi při platebním styku, poté následuje využití této měny při mezinárodních investicích a nakonec její použití v měnových rezervách. Doposud učiněné kroky přicházely pouze ze strany Číny, ta má nyní podporu od japonské vlády. Zdá se, že ta explicitně uznává, že v budoucnu bude existovat jedna dominantní asijská měna, kterou nebude japonský jen.
Jeffrey Frankel z Harvard University k současnému vývoji uvádí, že předtím, než se renminbi stane skutečnou mezinárodní měnou, musí se stát měnou běžnou. Její zvýšené užití v mezinárodním obchodu je posunem tímto směrem. Pokud by namísto dolarů začaly Čína a Japonsko užívat vlastních měn, šlo by o velký skok v pozici renminbi. Byl by to posun směrem ke světu, kde se bude používat více hlavních měn. Jde ale pouze o jeden krok z mnoha, které bude potřeba učinit.
Zvýšené používání renminbi by téměř s jistotou vedlo k posilování k dolaru, což by americké ekonomice prospělo. Platí to zejména během současného období vysoké nezaměstnanosti, pomalého růstu a nízkých sazeb. Nešlo by ale o tak důležitý faktor, jak se mnozí členové amerického Kongresu domnívají. Posílení renminbi by pak bylo pozitivní i pro čínskou ekonomiku. Oslabení dolaru by však přineslo i negativa, tedy možnost vyšší inflace a vyšších sazeb.
Zrychlení čtyřicetiletého procesu, během kterého probíhá posun od dolarové hegemonie, by mělo negativní vliv zároveň na schopnost monetizovat státní dluh; americké banky by ztratily část výnosů, mezinárodní obchod by se stal pro americké podniky složitější a utrpěla by geopolitická pozice a prestiž Spojených států. Měnová otázka ale představuje spíše symptom než příčinu. Tou je dlouhodobá neudržitelnost fiskální situace a domácí i zahraniční politické chyby USA.
Morris Goldstein z Peterson Institute for International Economics se nedomnívá, že by čínsko-japonská dohoda byla významným zlomem co se týče dominantní pozice dolaru ve světové ekonomice. Vytvoření mezinárodní měny by totiž ze strany Číny vyžadovalo fundamentální změny v politice. Sice se tedy pohybujeme směrem k používání více měn, pravděpodobně ale půjde o pomalý proces. Spojené státy by měly nechat rozhodnout trhy, aby si vybraly, jakou měnu budou používat. Celkově pro ně současná pozice dolaru znamená mírné pozitivum.
(Zdroj: Real Time Economics)