Domácnosti v rozvíjejících se ekonomikách postupně dosahují příjmů, které jim umožňují nákup finančních aktiv. Stávají se tak mocnou skupinou investorů, jejíž volba bude ovlivňovat světovou poptávku po jednotlivých investičních aktivech a schopnost podniků získávat v jednotlivých odvětvích kapitál pro svůj rozvoj. Vliv bude mít i na odolnost jednotlivých ekonomik ve světě a na návratnost, kterou u svých aktiv dosáhnou ostatní investoři.
Během posledních deseti let rostl objem finančních aktiv v držení investorů z rozvíjejících se ekonomik trojnásobným tempem ve srovnání s růstem aktiv držených rozvinutými zeměmi. Na konci současného desetiletí by měl podíl investorů z rozvíjejících se ekonomik na globálním finančním bohatství dosáhnout 36 %. Jejich chování se přitom oproti investorům z rozvinutých ekonomik liší. Ti obvykle drží 30 – 40 % svých aktiv v akciích, jejich protějšky z rozvíjejících se ekonomik ale drží tři čtvrtiny aktiv na vkladových účtech. Význam akcií roste i v jejich případě, jedná se však o pomalý proces. Je tedy pravděpodobné, že dojde ke globálnímu posunu finančních aktiv od akcií směrem ke vkladům a pevně úročeným instrumentům. Podíl akcií na globálních aktivech by tak mohl klesnout z 28 % dosažených v roce 2010 na 22 % v roce 2020.
Rozvinutá kultura investic do akcií vyžaduje důvěryhodný a transparentní trh se silnou ochranou malých investorů. K tomu je zapotřebí snadného přístupu na trh. Rozvíjející se ekonomiky mohou mít již nyní pravidla a regulaci trhu, jejich dodržování je ale často nespolehlivé. Tam, kde jsou splněny nutné podmínky, nastane posun k akciím díky snaze o dosažení vyšší návratnosti. Celková poptávka po akciích bude přitom v následujících deseti letech zaostávat za jejich nabídkou; tento rozdíl bude největší právě v rozvíjejících se ekonomikách. V USA a v několika dalších rozvinutých zemích naopak poptávka po akciích převýší jejich nabídku. Pro Evropu to však pravděpodobně neplatí.
(Zdroj: McKinsey Global Institute)