Čínský růstový model můžeme rozdělit do tří fází. První z nich probíhala v letech 1998 až 2007. Šlo o merkantilistický model s podhodnoceným měnovým kurzem, akumulací zahraničních měnových rezerv, externími přebytky, rostoucím podílem na trhu, velkým podílem importovaného zboží ve vývozech a vysokými domácími úsporami.
Po první fázi přišla druhá, kterou můžeme datovat do let 2008 až 2021. Během ní by měl proběhnout posun směrem k domácí poptávce, reálnému posílení kurzu a k eliminaci externích přebytků. Výrobní náklady čínských firem by měly rychle růst, stejně tomu bude u mezd. Odvětví, která intenzivně využívají práci, se budou přesouvat do rozvíjejících se zemí s nízkou úrovní mezd. Čekat se dá slabší růst a rostoucí sofistikace produkce.
Po roce 2022 by měla přijít fáze třetí. Tu bude charakterizovat stárnutí populace, zpomalení růstu a snaha o zvýšení produktivity. K tomu poklesne míra úspor.
V současné době probíhá posun od první fáze k druhé. Rychlý růst mezd je tažen zejména zvyšováním minimální mzdy. To provádí vláda s cílem podpořit domácí spotřebu. Při současném tempu růstu jednotkových nákladů práce a posilování renminbi by se ceny čínské produkce měly dostat na úroveň cen evropských a amerických během pěti let. I když se dá čekat, že růst čínské ekonomiky během druhé fáze zpomalí, její vláda v globální ekonomice dále poroste. Její růst bude totiž stále vysoko nad růstem zemí OECD. Životní standard v Číně se bude nadále zvyšovat, již nyní přitom leží výš než v typické rozvíjející se zemi.
Za čas se ale hlavním faktorem ovlivňujícím čínskou ekonomiku stane stárnutí populace odrážející politiku jednoho dítěte uplatňovanou v 80. letech. Tento jev bude mít dobře známé důsledky: Penzijní systém se dostane do nerovnováhy a potenciální růst zpomalí. Podobně jako v Japonsku bude klesat míra úspor, vnější přebytky se změní na deficity a objem zahraničních aktiv bude klesat.
Pro rozvíjející se země s nižšími náklady práce, jako jsou Vietnam, Kambodža, Indonésie, Indie, Pákistán a Bangladéš, budou změny v Číně znamenat růst odvětví orientujících se na jednoduchou výrobu. Mělo by tak docházet ke zvýšení tempa růstu jejich ekonomiky i externích přebytků.
(Zdroj: Natixis)