„Fiskální utahování má probíhat během boomu, ne v době poklesu,“ řekl John Maynard Keynes v roce 1937. Franklin D. Roosevelt pak hned dokázal, že má pravdu, když se snažil dosáhnout vyrovnaného rozpočtu příliš brzy. Tímto krokem totiž poslal oživující se ekonomiku zpět do hluboké recese. Omezování vládních výdajů ve skomírající ekonomice jen zhorší propad. Úspory by měly počkat až na pokročilé silné oživení. Vlády většiny západních zemí se ale na konci roku 2010 a na počátku roku 2011 bohužel domnívaly, že je tomu jinak. Věřily, že by se měly zaměřit na deficity, ne na pracovní místa, přestože se oživení nacházelo v rané fázi. Jejich činy pak opět ukázaly, že se Keynes nemýlil.
Obecně rozšířený názor ovšem hlásá opak. To, že stimulační balíček prezidenta Obamy nedosáhl boomu zaměstnanosti, se považuje za důkaz, že vládní výdaje pracovní místa vytvářet nemohou. My, kteří jsme si prošli relevantní čísla, jsme ale od počátku tvrdili, že stimulace byla s ohledem na hloubku propadu velmi malá. Skutečným testem keynesiánské ekonomie tak nejsou nedostatečné snahy americké vlády o podporu ekonomiky, které byly navíc do značné míry vyváženy snížením výdajů jednotlivých států. Tímto testem je vývoj v evropských zemích. Řecko a Irsko muselo přistoupit k těžkým úsporným programům, protože ty představovaly podmínku záchranných úvěrů. A procházejí obrovským propadem ekonomiky, který dosahuje dvojciferných hodnot.
Podle dominantní ideologie by se tak ale dít nemělo. Například republikáni v Kongresu přišli v roce 2011 se zprávou, jejíž název zněl „Utrácejme méně, zmenšeme dluh, podpořme růst.“ Podle ní byly obavy z negativního vlivu snížených výdajů na růst neopodstatněné. Nižší výdaje měly naopak podpořit důvěru spotřebitelů a podniků a nakonec možná vést dokonce i k vyššímu růstu. Můžeme sice tvrdit, že Řecko a Irsko si nemohou vybírat, protože bez úsporných opatření by došlo k defaultu. Rok 2011 ale ukázal, že Spojené státy si vybírat mohou. Vláda může být posedlá deficity, finanční trhy však ukazují, že by si mohla půjčovat více.
Rok 2011 tak byl rokem, kdy politické elity kvůli deficitům, které problémem nebyly, zhoršily skutečný problém – ekonomika se potácí v depresi a přetrvává masová nezaměstnanost. Dobrou zprávou je to, že prezident Obama opět začíná proti utahování bojovat a zdá se, že vyhrává. Možná si nakonec vezmeme k srdci Keynesovu radu, která má stejnou váhu jako před 75 lety.
Autorem je Paul Krugman.
(Zdroj: NYTimes)