Natixis: Nemohou vydat dluhopisy? Ať ručí majetkem!

Banky a investoři již nemají zájem o nákup vládních dluhopisů zemí eurozóny, výjimku představují obligace německé, nizozemské a finské. Finanční stabilita bude přitom obnovena až ve chvíli, kdy dojde k oživení poptávky po dluhopisech. ECB je ale dlouhodobě kupovat nechce; poptávka po dluhopisech, které vydají instituce investující do veřejného dluhu (např. EFSF), je slabá, intervence ze zahraničí (MMF, rozvíjející se ekonomiky) není pravděpodobná a banky a investoři nyní čelí požadavkům, které je nutí obligace spíše prodávat než nakupovat.

Pro zvýšení atraktivity dluhopisů bylo navrženo několik kroků. Jedním z nich je rozdělení dluhu do tranší; fakticky by se tak z dluhopisů vytvořily ABS. Jeden plán hovoří o společném vydávání dluhopisů zeměmi eurozóny v případě, že poměr jejich dluhu k HDP nepřekročí 60 %. Pokud by tuto hranici překročil, každá země by získávala finance samostatným vydáváním obligací, a to za vyšší úrok, což by ji nutilo snížit poměr dluhu k HDP pod 60 %. Německo zase navrhuje, aby dluhopisy financující dluh nad 60% hranicí kupoval fond, který by byl financován levným dlouhodobým financováním. To by zajistily společné záruky a kolaterál (měnové rezervy a zlato). Vedle toho se diskutuje o alokaci určitých daňových příjmů na splátku dluhu a z něj plynoucích úroků.

Uvedené návrhy však nejsou efektivním řešením. Všechny spočívají v tom, že se dluh rozdělí na část, která bude lépe zajištěná, a na část zajištěnou hůře. Není pochyb o tom, že by se vytvořila poptávka po té první skupině. Důsledkem by ale bylo to, že po juniorní tranši by poptávka neexistovala a celkově by se zájem o dluhopisy nezvýšil. Princip by fungoval podobně jako v případě ABS. U nich se také podařilo prodat nejméně rizikové tranše, ale u těch nejrizikovějších poptávka rychle zmizela a často byly neprodejné.

Zůstává jen jedna možnost: Použít kolaterál, tj. státem vlastněná aktiva, která by zvýšila bezpečnost části veřejného dluhu. Takový nástroj by totiž žádným způsobem negativně neovlivnil zbylou, nezajištěnou část dluhu. Podobně jako banky by i státy měly dva druhy dluhopisů - zajištěné a běžné. Tento krok by se mohl aplikovat u každé země zvlášť.

(Zdroj: Natixis)