Maďarská spirála chaosu se znatelně roztočila. Mimo jiné ukazuje i jiné menší ekonomice ve větších problémech – Řecku, co jí hrozí (a naopak). Řecko má v podstatě dvojí volbu:
První z nich je opuštění eurozóny a devalvace s cílem vyřešit jádro problémů - obnovit konkurenceschopnost. Zda a jak rychle by toho bylo dosaženo, je otázkou. Na jednu stranu Řecko nic moc nevyváží. Snížení cen toho „nic moc“ by tak nic moc pozitivního nepřineslo, negativní důsledky devalvace by ale byly obrovské. Propad kurzu ale na druhou stranu pomohl znatelně i nijak průmyslově vyspělé Argentině.
Druhou řeckou možností je přirozeně vnitřní devalvace – nedostatečnou poptávkou zvýšená nezaměstnanost a po čase snížení mezd a cen. Tuto cestu zmíněná Argentina vydržela tři roky a poté se vydala směrem devalvace. V obou (!) případech dochází k destrukci bohatství a příjmů, kvantifikovat přínosy a negativa obou možností je asi neproveditelné.
Maďarsko mimo jiné ukazuje i na devalvační proces, který se nemusí rozehrát podle požadovaných not. Země hraběte Teleke z Tölökö se z oslabující měny evidentně neraduje - centrální banka zvyšuje sazby, inflační prognózy se totiž kvůli slábnoucímu forintu znatelně zhoršují. Kurz je rizikem pro inflaci i pro finanční systém, který trpí (mimo jiné) vysokým objemem půjček v zahraniční měně. Růst sazeb ale samozřejmě brzdí i růst – centrální banka čeká, že tento rok dosáhne jen 0,1 %, v roce 2013 1,6 %. A inflace by v příštím i tak měla vystoupat na 5 %. Vším se prolíná nedůvěryhodná fiskální politika a poněkud nestandardní opatření. Nezaměstnanost je nad 10 % (v Řecku více než 17 %).
Uvedené přes všechny rozdíly mezi maďarskou a řeckou ekonomikou ukazuje, že cesta „pokles kurzu = nižší relativní mzdy a ceny = vyšší exporty = rostoucí ekonomika“ je jen jednou z možných. Může se zvrtnout i v „pokles kurzu = růst mezd a cen tlumící růst konkurenceschopnosti + růst rizika = nutnost utahování = klesající ekonomika“. Kam mezi tyto dva extrémy by Řecko s vysokou nezaměstnaností zapadlo, nevím. Stačí ale, že by to pravděpodobně bylo „mezi“, tedy ne do optimální verze. Na rozdíl od Argentiny také nejsou hlavní potenciální trhy v recesi, či útlumu.
Možná nejdůležitější je ale při hrubém porovnávání Maďarska nyní a Řecka v budoucnu to, co nedávno trefně popsaly HN: „Na vlastní oči jsem viděl vytváření mentality obležené pevnosti... všechny tyhle strachy plus nesmírnou únavu Maďarů z dvacetileté transformace a zhoršující se hospodářské situace využil Viktor Orbán, který zakopává sebe a svoji stranu na dlouhou dobu u moci“. Jsme nyní z toho maďarsko-řeckého příběhu moudřejší? Asi moc ne. Doufejme, že půjde jen o příklady se šťastným koncem do učebnic a že pro Evropu jako celek nebude ani jedna obležená pevnost hrát příliš významnou roli.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.