Hlavní ekonom Willem Buiter se domnívá, že ECB nakonec zachrání eurozónu před dalším prohlubováním krize. Bude k tomu ovšem zapotřebí jedné či dvou neúspěšných aukcí italských nebo španělských dluhopisů. Základním scénářem pro rok 2012 tak podle ekonoma není rozpad měnové unie, protože ECB poskytne pomoc Itálii, Španělsku, Belgii, Francii a Rakousku – ať již fungováním jako věřitel poslední instance, či půjčkou Mezinárodnímu měnovému fondu. Vlády pak pravděpodobně zrekapitalizují banky, a to buď přímo, nebo přes EU, EFSF/ESM či Evropskou investiční banku.
V roce 2012 postihne Evropu recese a Buiter se domnívá, že propad se v roce 2013 ještě prohloubí. Důvodem delší recese je fiskální utahování, strukturální reformy, špatné podmínky na finančních trzích a pokračující nejistota. Situace se obrátí až po roce 2013, kdy zahraniční poptávka a velmi uvolněná monetární politika podpoří růst. Domácí poptávka v eurozóně by ale měla zůstat nadále slabá.
Buiter sice nepočítá s rozpadem eurozóny jako se základním scénářem, poukazuje ale na existující rizika. Je podle něho možné, že i když ECB bude chtít jednat, Německo se rozhodne, že pomoc poskytovaná ECB představuje příliš vysokou cenu za setrvání v eurozóně. Německo by se pak spolu s dalšími zeměmi jádra mohlo rozhodnout pro odchod z měnové unie. Ekonom ale poukazuje na to, že takové rozhodnutí by sebou neslo vysoké náklady a tomuto vývoji připisuje 5% pravděpodobnost.
Pravděpodobnost odchodu některé ze zemí na periferii však považuje za mnohem vyšší. Důvodem je vynucená ztráta suverenity a roky utahování a recese. Nicméně i odchod fiskálně slabé země Buiter považuje za velmi nepravděpodobný, výjimku tvoří pouze Řecko, kde panuje velká míra politické nejistoty. Tato země se pro odchod může rozhodnout sama, nebo ji silné země k tomuto kroku mohou donutit tím, že jí přestanou poskytovat finance, pokud nebude plnit své závazky. Pravděpodobnost odchodu Řecka odhaduje Buiter na 25 %.
(Zdroj: FTAlphaville)