Ekonom Greg Mankiw na svém blogu uvádí, že před deseti lety v rámci výzkumu zaměřeného na monetární politiku 90. let odvodil jednoduchý vzorec pro stanovení sazeb (federal funds rate). Vzorec vypadá následovně:
Federal funds rate = 8,5 + 1,4 (jádrová inflace - nezaměstnanost)
Jádrovou inflací je CPI inflace za posledních 12 měsíců, očištěná o pohyb cen energií a potravin. Nezaměstnanost je sezónně očištěna. Parametry modelu pocházejí z dat 90. let a podle Mankiwa lze uvedené pravidlo vnímat jako jednu z verzí Taylorova pravidla.
Eddy Elfenbein dal do grafu dlouhodobý vývoj skutečných sazeb (červeně) a sazeb doporučených Mankiwem (modře). Výsledek vypadá následovně:
Není překvapivé, že pravidlo během poslední hluboké recese implikovalo hluboce negativní hodnoty. Těch ale samozřejmě nebylo možné dosáhnout a proto Fed přikročil k několika mimořádným krokům, aby ekonomiku podpořil. Povšimněme si však, že hodnoty odvozené z rovnice se nyní obrátily zpět k nule, píše Mankiw. A poukazuje na odhad Elfenbeina, který říká, že při současné inflaci by model implikoval pozitivní sazby ve chvíli, kdy by nezaměstnanost klesla ze současných 8,5 % na 8,3 %.
(Zdroj: Blog Greg Mankiw)