Aktualizováno V poslední době nabrala na intenzitě diskuse o tzv. „G2“. Globální ekonomice i mezinárodnímu monetárnímu a finančnímu systému totiž dominují Spojené státy a Čína. Podle některých je tak vztah mezi těmito zeměmi tím jediným, co má z globálního hlediska význam. Podobně se vyvíjí i debata o špatném fungování mezinárodního monetárního systému: Jsou příčinou nadměrné úspory Číny, její podhodnocená měna, nebo nedostatečné úspory Spojených států?
V současnosti je ale patrný vývoj, který znamená předzvěst konce G2. Růst mezd a sílící domácí poptávka Číny totiž snižují její obchodní přebytky a ty postupně mizí. Americký obchodní deficit zase stále více odráží vazby se zeměmi vyvážejícími ropu a stále méně se odvíjí od obchodu s ostatními zeměmi. Měnové rezervy Číny už několik měsíců klesají a Čína tak již není tou zemí, která financuje americký vnější deficit. Jsou to další rozvíjející se ekonomiky. Také tyto země zaznamenávají vysoký růst a budou těžit z přesunu produkce mimo Čínu. Ta se totiž z hlediska výroby stává stále častěji příliš drahou zemí.
Můžeme se tedy domnívat, že význam bilaterálního vztahu mezi Čínou a Spojenými státy tak bude v budoucnu klesat. Bude nahrazen vztahem mezi USA na straně jedné a zeměmi OPEC a dalšími rozvíjejícími se ekonomikami na straně druhé. Vazba mezi USA a zeměmi OPEC bude přitom připomínat situaci v 70. a 80. letech. Stále častěji se tak bude opět hovořit o recyklaci petrodolarů. Vývoj celkové obchodní bilance Spojených států a její rozdělení na energie a obchod bez energií ukazuje graf:
(Zdroj: Natixis)