Ne dlouho poté, co jsem se kdysi začal více pohybovat kolem akciového trhu, začal Fed snižovat sazby. Vyzbrojen zkušenostmi z korporátních financí a hromadou makro a mikro teorie, nešlo mi na rozum, proč se z toho „trh“, včetně toho domácího, tak raduje. Dodnes se u mne v tomto ohledu moc nezměnilo a občas se tak stále ptám, co je tak pozitivního na tom, že centrální banka musí „katovat“?
Tyto úvahy oživilo včerejší mediální přemítání o tom, že trhy rostou, protože růst v Číně je slabší než se čekalo a čínská centrální banka PBoC a vláda tak uvolní svou politiku. Tedy stará, výše naznačená, písnička. Podobně tomu bylo před více než rokem s QE2 a příkladů bychom našli více. Abychom se v tom pokusili udělat alespoň nějaký pořádek, musíme vkročit do kotrmelcových úvah „myslím si, že si oni myslí…“:
1. Dejme tomu, že růstový potenciál banánové ekonomiky je 3 %, roste ale jen o 2 %. Všichni tak čekají, že centrální banka CBB zítra sníží sazby a toto snížení zvedne do 9 měsíců růst zpět na 3 % (už po 6 měsících CBB sazby zase preventivně zvedne, aby oživenou poptávku neztlumila příliš). Všichni si to myslí a myslí si také to, že ostatní si to myslí – právě tento kotrmelec je stejně jako v mnoha dalších případech důležitý. Ceny akcií jsou tak již dnes nastaveny na uvedený scénář – co se týče očekávaných zisků i diskontních sazeb (pohyb sazeb centrální bankou). Zítřejší krok CBB tak s trhem nic neudělá.
2. Na to, aby krok CBB něco udělal, musí nějak haprovat očekávání. Trh bude snížení sazeb vnímat pozitivně, pokud se domníval, že CBB i přes podpotenciální růst snižovat sazby nebude. Nebo si tím nebyl jist. Nebo, a to je vrcholem celé parády, s katováním každý počítal, ale myslel si, že ostatní ne.
3. Negativně bude trh snížení sazeb vnímat v případě, kdy se domníval, že je vše v pořádku (růst bude 3 %) a centrální banka svým krokem ukázala, že tomu tak být nemusí. Nebo opět očekávací kotrmelce – všichni věděli, že situace v pořádku není, ale mysleli si, že ostatní jsou v pohodě a na snížení sazeb tak budou reagovat negativně.
Z uvedeného guláše tedy těžko odvodíme nějaké pravidlo. Empirie prostě ukazuje, že snižování sazeb, respektive uvolnění politiky je pro akcie většinou pozitivní, alespoň v prvním sledu*. Jako by tedy neplatilo, že centrální banka „musí“ katovat, ale spíše tímto krokem dává nějaký bonus. Snižování sazeb ale není bonus k růžově se vyvíjející situaci, ale snaha o dosažení toho, co by mělo být a z nějakého důvodu není (a nemusí být ani po snížení). Pokud tedy ceny aktiv nejsou nastaveny na scénář ještě černější než černý, těžko vidět snižování sazeb jako něco pozitivního (myšleno z pohledu cen aktiv). Zdá se ale, že jsem v tomto názoru spíše osamocen.
Výše uvedené se pak navíc ignoruje významnou část problému - jak se daný krok centrální banky odchyluje od systematičnosti jejího přístupu. Pokud z centrální banky uděláme stroj, který bude například podle Taylorova pravidla reagovat na vývoj inflace a nezaměstnanosti, o nějakých pozitivních, či negativních reakcích trhu na změnu sazeb se mluvit nedá vůbec. Trh totiž bude reagovat už ve chvíli, kdy budou zveřejněny vstupy tohoto stroje.
*V souvislosti s uvedeným bych rád připomněl „The Stock Market's Reaction to Unemployment News: Why Bad News is Usually Good for Stocks“. Její autoři poukazují na to, že oznámení rostoucí nezaměstnanosti je pro akcie během fáze expanze obvykle "dobrou zprávou". Během fáze kontrakce ekonomiky je naopak "špatnou zprávou". Autoři toto přehazování polarit u reakcí na zpráv z trhu práce vysvětlují za pomocí měnícího se významu sazeb a zisků. Růst nezaměstnanosti totiž obvykle signalizuje pokles úrokových sazeb, což je pro akcie dobrá zpráva. Stejně tak ale naznačuje pokles budoucích firemních zisků a dividend, což je pro akcie špatná zpráva. Relativní důležitost těchto dvou vlivů se právě mění v závislosti na stavu ekonomiky. Při expanzi dominuje informace o úrokových sazbách, informace o budoucích ziscích dominuje během kontrakce. Uvedené se dá také zjednodušeně uchopit tak, že během kontrakce má u reakcí trhu na nezaměstnanost navrch reálná ekonomika, během růstu naopak její peněžní „nadstavba“.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.