S výjimkou Německa propadly země eurozóny třem smrtelným hříchům - optimismu, pasivitě a ignoranci. Velmi mnoho z nich je totiž příliš optimistických ohledně oživení i přesto, že důkazy poukazují na recesi postihující celou eurozónu. Klesající produkt jen prohloubí nedostatečné příjmy, které již dříve nasměrovaly tyto země na neudržitelnou fiskální dráhu. Co se týče pasivity, u politiků čelících těžkým rozhodnutím se jí možná nelze vyhnout. A ignoranci vidíme na tom, že myšlenka na fiskální konsolidaci je sice hezká, neřeší ale problém klesajících příjmů, který dnešní krizi vyvolal. Až do roku 2008 byla totiž fiskální situace mnohých zemí eurozóny v pořádku; podmínky navrhované v rámci nové fiskální reformy by tedy jistě splnily.
Fiskální konzervativci doposud tvrdili, že úsporná opatření povedou ke snížení deficitů a následně k nižším sazbám a rychlejšímu růstu. K tomu přidejme zlepšenou konkurenceschopnost, která představuje výsledek nižších nákladů dosažených úsporami práce. A najednou se zdá, že utahování se skutečně vyplatí. V eurozóně to však nefunguje a i země, které byly fiskálně konzervativní, jako například Irsko, čelí vysokým sazbám. V nadcházejících měsících se bude situace zhoršovat, protože investoři budou ztrácet důvěru ve schopnost zemí dosáhnout fiskálních cílů.
Další na řadě pak bude Německo, protože jeho exporty vysoce závisejí na obchodu se zbytkem eurozóny a německé banky tíží problémy finančního systému měnové unie. V tu chvíli se vývoj může otočit jiným směrem. Němci doposud tvrdili, že ostatní země by měly být jako Německo, ale nakonec může tato země skončit jako ostatní. Tváří v tvář hrozící recesi bude ECB možná nakonec muset rozjet kvantitativní uvolňování a za nově vytvořené peníze nakupovat vládní dluhopisy. Krizi to nevyřeší, její řešení to ale ulehčí.
Autorem je Stephen King, hlavní ekonom .
(Zdroj: Financial Times)