Letošek je rokem „černého vodního draka“, astronomickým cyklem, jenž je znamením změny, ovšem s jistou mírou klidu, uvážlivosti a prozíravosti. Lidé a vlády v Asii rozhodně doufají, že se tento příslib naplní, leč nejistoty – zvnějšku i uvnitř oblasti – překotně sílí.
Rozvojová Asie si v posledních dvou letech vedla poměrně dobře. Vyvedla svět z „Velké recese“ let 2008-2009, když v roce 2010 zaznamenala 9% průměrný hospodářský růst a toto oživení zpevnila položením základu pro uměřenější – a člověk doufá, že udržitelné – tempo hospodářské expanze. Navzdory dluhovým potížím Evropy a chudokrevnému zotavení ve Spojených státech rostly rozvojové ekonomiky Asie v roce 2011 sice zdrženlivějším, ale stále silným 7,5% průměrným tempem.
Největší ekonomické riziko pro region spočívá v možnosti, že Evropa škobrtne o nástražný drát a zřítí se do hluboké recese anebo že oživení USA bude během volebního roku stagnovat. Typickým rysem trhů se stala volatilita a asijské trhy nejsou výjimkou. Nálady investorů budí dojem, že je namísto dlouhodobějších trendů určují události dne.
Povede-li krize eurozóny ke krachu suverénního aktéra, nákaza by se mohla rozšířit do zbytku světa. Krátkodobě by Asie a další rozvíjející se ekonomiky mohly být silně zasaženy, neboť vyschnou finance, což zaškrtí obchodní a investiční toky, které protékaly přes evropské banky, a zasáhne americké banky, které budou muset zpevnit kapitál, aby pokryly svou evropskou expozici. Každá nová krize by tedy poškodila globální obchod a hospodářský růst Asie.
Přesto je rozvíjející se Asie z větší části zvnějšku jen málo finančně zranitelná. Řada zemí nadále hospodaří s přebytky běžného účtu a mají nízký externí dluh a vysoké zahraniční rezervy. Většina bankovních soustav v regionu je zdravá, s vysokou kapitálovou základnou a nízkými – tedy alespoň prozatím – poměry nesplácených půjček.
To dává Asii víc manévrovacího prostoru pro případ krize a tvůrci politik by nejspíš dostupnými makroekonomickými nástroji reagovali bezodkladně a rozhodně a regionálně by spolupracovali. Nesmíme ale zapomínat, že Asie – jak předvedl rok 2008 – není od Západu oddělená.
Evropští lídři proto musí hovořit a jednat zodpovědně a usilovněji se zasazovat o vyřešení krize. Je zjevné, že Evropa – za pomoci evropských a multilaterálních finančních institucí – má politický a finanční potenciál k vyřešení svých těžkostí.
V něčem se ale snad Evropa může poučit od Asie. V reakci na asijskou finanční krizi let 1997-1998 tvůrci politik v Asii zavedli opatření sestavená tak, aby zmenšila, konsolidovala a restrukturalizovala postižené finanční soustavy, zejména bankovní. Nebylo to snadné, ale vnější prostředí tehdy ozdravení přálo. Deset let nato Asie měla dostatek úspor a fiskálního prostoru, aby dokázala stimulovat svižné a odolné zotavení, když globální hospodářství zadrhávalo. Evropa též musí nákladný a bolestivý proces korekce přijmout jako příležitost k opravě systému.
Asie také může napomoci postupu globálního ekonomického oživení. Ovšemže, asijské ekonomiky s vysokou mírou úspor se mohou podílet na externích balíčcích finančních výpomocí. Avšak to nejlepší, co Asie může udělat, je udržet si vlastní robustní hospodářský růst. Tvorbou nových růstových příležitostí Asie může plnit čím dál podstatnější roli při stimulaci globální ekonomiky.
To znamená, že rozvojová Asie musí vystupňovat své úsilí o vyvažování růstové rovnováhy omezováním závislosti na exportu a posilováním domácích útrat, což by pomohlo zpevnit poptávku po dovozu. Hlavním úkolem je zachovat růst domácí poptávky, navzdory pevným vazbám regionu na globální hospodářství. Takový postup by prospěl národním ekonomikám, pozvedl regionální rozvoj a podpořil globální růst.
Dokáže-li Asie překonat své krátkodobé těžkosti a globální finanční trhy se stabilizují, před regionem budou světlé vyhlídky. Roční růst HDP letos patrně zachová dynamiku loňského roku a udrží se nad 7 %. Nedávná studie Asijské rozvojové banky odhaduje, že do roku 2050 by Asie mohla tvořit asi 52 % globálního hospodářství. Nejde však o předurčený výsledek.
Ve střednědobém výhledu Asie čelí několika výzvám, z nichž klíčová je stoupající nerovnost. Roky svižného hospodářského růstu přinesly sílící disparity. V čínských městech kupříkladu Giniho koeficient, stostupňový index, jímž se měří příjmová nerovnost, vzrostl z 25,6 v roce 1990 na 34,8 v roce 2005. To se liší od dřívější zkušenosti regionu z 80. a 90. let, kdy vysoký růst provázela klesající nerovnost.
Domácí nerovnosti dnes tudíž představují vážná rizika pro společenskou stabilitu a mohly by brzdit dlouhodobé růstové vyhlídky. Právě proto by vlády měly usilovat o inkluzivní růst a vynasnažit se, aby jeho přínosy sdílely široké vrstvy, včetně žen a chudých, a aby dosáhly do izolovaných oblastí. Rychle stárnoucí asijské populace také vyžadují sociální ochranu; sílící dostupnost zdravotní péče a vzdělání by mohla napomoci k nalezení nové rovnováhy a přispět ke globálnímu zotavení.
Narůstající nerovnost není jen asijský problém. Nerovnost v Asii se zvýšila po finanční krizi let 1997-1998 a ani Evropa se tomuto vzorci neubrání. Evropané by tedy také měli podnikat kroky k tomu, aby se zotavení ze současné krize vyznačovalo inkluzivním růstem.
Jak vstupujeme do roku draka, největším přínosem Asie může být klidný, uvážlivý a prozíravý přístup ke zmírňování potenciálu globální krize prostřednictvím vytrvalé a plynulé hospodářské a rozvojové transformace.
Autorem textu je Haruhiko Kuroda - prezident Asijské rozvojové banky.
© Project Syndicate 2012