Mnohé země eurozóny (Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemí, Belgie, Portugalsko a dokonce i Německo) mají nízký potenciální růst. Příčinou je malý růst produktivity a stárnutí populace. Ve většině případů byl tento fakt znám i před krizí a vlády těchto zemí tak neměly dopustit přetrvávání fiskálních deficitů v letech 2003 – 2007. V této době byl totiž růst tažený poptávkou a úvěry a převyšoval svůj potenciál.
Během let 2003 – 2007 skutečně zmizely strukturální fiskální deficity ve Španělsku, Nizozemí, Belgii, Německu, Rakousku, Irsku a Finsku; přetrvávaly ale ve Francii, Itálii a Portugalsku. Země eurozóny, které dopustily existenci deficitů v uvedených letech, budou nyní po mnoho let čelit nízkému růstu, který bude nižší než potenciál. Probíhá totiž oddlužování soukromého sektoru, zpomaluje růst mezd, trh realit se nalézá v útlumu, jsou uplatňovány restriktivní fiskální politiky a globální ekonomický růst je slabý. Pomalý růst těchto zemí jim pak obratem ztíží snižování fiskálních deficitů.
Mezi roky 2003 – 2007 měly tedy vlády chápat, že růst se nachází abnormálně vysoko a fiskální deficity musí být eliminovány. Platí to zejména u zemí s nízkým potenciálním růstem; u těch, kde je potenciální růst vyšší, nebyla potřeba snižování deficitů tak intenzivní. Týká se to Irska, Rakouska, Finska, a v té době dokonce i Řecka. Země s vysokým potenciálním růstem mohou v současnosti svou solvenci lehce obnovit, u zemí s nízkým potenciálním růstem to ale neplatí. Odhady potenciálního růstu jednotlivých zemí před krizí vidíme v tabulce:
Růst HDP v posledních letech shrnují grafy:
Zdroj: Natixis