Japonská pokrizová ekonomická politika byla ve snaze podpořit hospodářství úspěšná, vezmeme-li do úvahy, že soukromý sektor se zotavoval z prasknutí úvěrové a investiční bubliny. První graf ukazuje model vývoje finanční bilance tří sektorů – kapitálový účet spolu s čistými úsporami vlády a čistými úsporami soukromého sektoru se musí rovnat nule. Japonský kapitálový účet je dlouhodobě poměrně stabilní a pokud tedy soukromý sektor zvýší své čisté úspory, agregátní poptávka poklesne a čisté vládní úspory také.
Na počátku 90. let dosahovaly všechny sektory zhruba rovnováhy, nicméně vládní dluh v reakci na pravděpodobné zvýšení úspor privátního sektoru rostl. Mohli bychom tvrdit, že vládní deficity a dluh byly správnou politikou a dokonce i úspěchem. Také to ale namísto úspěchu můžeme považovat za ztracenou příležitost.
Druhý graf ukazuje stejný model, soukromý sektor je však rozdělen na domácnosti a firmy. S pokračujícím stárnutím populace dochází k poklesu úspor domácností, firmy ovšem každý rok od roku 1996 dosahují pozitivních úspor. Tím eliminují možný stimulační efekt, který by stárnoucí populace mohla mít na domácí poptávku. A zde vidíme tu ztracenou příležitost: Vláda nedokázala prosadit strukturální reformy, které by změnily míru úspor korporací.
Pokud by vláda motivovala firmy ke snížení míry úspor, projevilo by se to v celé ekonomice. Jak píše Martin Wolf: „Japonsko se musí snažit o růst tažený domácí poptávkou. Nejdůležitější je razantní snížení korporátních úspor. K tomu může dojít přirozeně, protože tyto úspory většinou představují spotřebu kapitálu, která je důsledkem minulosti plné nadměrných investic. Navíc ale můžeme dodat, že Japonsko je ekonomikou, která ze všech nejvíce potřebuje trh s kontrolou nad firmami, který by vzal hotovost z rukou neflexibilního managementu.“
Podobně jako u každého úvěrového cyklu přešla i v Japonsku tíha dluhu ze soukromého na vládní sektor. V této zemi ale vláda promarnila příležitost provést strukturální reformy dříve, než přijde krize spojená s úvěrovým cyklem v dalších rozvinutých ekonomikách.
(Zdroj: The Wilder View)